Slon není evidentně žádný blbec. Je pro něj doslova životně důležité umět rozlišit místního rolníka, cizího turistu a místního lovce. Podle všeho to také dokáže.
Na tom, že úmysly člověka dokáže do značné míry odhalit pes, není nic divného. Nakonec byl právě na „čtení“ lidských myšlenek selektován. U slona je takové chování trochu složitější – mj. i proto, že člověka nenechá přijít tak blízko, aby mohl nějak speciálně rozpoznávat gesta či výraz tváře. Přesto ale jednotlivé skupiny lidí od sebe odlišit dokáže.
Hlavním rozlišujícím znakem je zřejmě barva (pleti, oblečení…). Ukázalo se, že sloni v keňském národním parku Amboseli si vcelku nevšímají místních farmářů, ale zato u nich vzbuzuje paniku, když spatří masajské lovce (tradičně lovící i slony), pro které je typický rudý oděv. Obdobně reagují i na „strašáky“ vybavené příslušnými šaty.
Zdroj: New Scientist
Ukazuje se tak, že zvířata dokáží diferencovat i mezi jedinci odlišného druhu (i když je možné, že slon se toto rozlišování nemusí učit, naopak nemá obecnou kategorii „člověk“, a proto u něj různým stylem oblečení lidí prostě představují různé druhy).
New Scientist jako podobnou zajímavost uvádí, že tuleni (lachtani? – angl. seal) u kanadského pobřeží rozlišují zase kosatky podle stylu jejich „písní“. I to je životně důležité, protože různé populace kosatek mají různé kulturní zvyklosti a rovněž tak radikálně odlišné stravovací návyky. Člověku by se také hodilo rozpoznávat popěvky kanibalů od jiných typů folklóru, třeba hanáckého či tyrolského…
