Třetí, závěrečná část rozhovoru. Odpovídá paleontolog Martin Košťák, který se na Přírodovědecké fakultě UK specializuje na výzkum druhohorních hlavonožců.
V debatě o současných hlavonožcích jsme se dosud soustředili na obří exempláře. Teď by možná stálo za to se chvíli zastavit u chobotnic. Jaká největší velikost byla zaznamenána v jejich případě?
Největší chobotnice mají velikost až 6-8 metrů.
Napadají takové kusy někdy člověka?
Prakticky ne. Ona i takováhle chobotnice má hmotnost asi 60-80 kg, tj. není vlastně o nic větší než samotný člověk. Pravděpodobně by člověka dokázala zabít, ale stejně by ho nemohla dost rychle strávit. Kvůli anatomickému uspořádání nervové a trávicí soustavy dokáže chobotnice polykat jen malé kusy.
Navíc je to převážně úkrytový lovec, nemůže si dovolit se s kořistí příliš dlouho potýkat. To by ji brzy sežral žralok nebo nějaký kytovec. Pro chobotnici zkrátka není výhodné člověka napadat – a tak to nedělá. Z toho se pak odvíjejí i situace, kdy si potápěči s těmito hlavonožci různě hrají. To je samozřejmě populární – chobotnice se dokáže velmi elegantně vlnit, přirovnává se k hedvábnému šátku. Dokáže různě měnit barvy (chobotnice sedící na šachovnici je skutečně zbarví černo-bíle do podoby jednotlivých políček), je přirozeně zvědavá a inteligentní.
Jak moc je chobotnice inteligentní?
Na bezobratlé až extrémně. Dokáže se učit, údajně rychleji než pes. Chobotnice jsou schopné rozeznávat až několik symbolů. Je samozřejmě obtížné měřit jakési pomyslné IQ těchto hlavonožců, někdy se srovnávají s jednoduššími savci, jindy se savci dosti pokročilými (krysa, pes, delfín). Ony chobotnice přece jen žijí v o dost jiném světe něž lidé. Třeba změna barev nefunguje jen jako mimikry, ale představuje i jakousi abecedu – symbolický kód, prostřednictvím jehož spolu jednotliví tvorové komunikují.
Nechci se zde pouštět do nějaké "zelené" propagandy, jak zlí lidé ubližují ubohým zvířátkům, ale myslím, že s chobotnicemi – na to, jak jsou inteligentní – opravdu nezacházíme dobře. Když vidíte, jak s nimi rybáři tlučou o zem, pak je pohodí do krámku jako kus hadru a odsekávají z nich jednotlivé kusy. (Zdechlina přitom samozřejmě ztrácí eleganci živých chobotnic.)
Přitom to nikomu jak se zdá nevadí. Kdyby se něco podobného dělo u velryb nebo delfínů, hned by byl oheň na střeše.
Co inteligence dalších současných hlavonožců?
Sépie a olihně se také dokáží učit a komunikovat spolu prostřednictvím barevných změn. U větších krakatic se to vlastně nedá moc zkoumat, protože nejsou chovány v zajetí a v přirozeném prostředí člověka napadají (např. kalmar peruánský).
Hlavonožci byli nespornými králi prvohorních moří v ordoviku i siluru. Nejspíš šlo o tehdy nejinteligentnější tvory na světě vůbec. Dala by se jejich inteligence srovnat se současnými druhy?
Těžko posuzovat inteligenci z paleontologických nálezů. Podle mého názoru ale vývoj inteligence hlavonožců souvisel s jejich určitou strategií, se soupeřením s dalšími skupinami – a k tomu třeba v ordoviku nebyl moc důvod.
Ani všichni současní hlavonožci nejsou zvlášť inteligentní – třeba loděnku nenaučíte prakticky nic. A zrovna v tomhle se jí tehdejší hlavonožci mohli docela podobat.
Co bylo příčinou, že hlavonožci postupně ztratili svůj evoluční náskok a vyklízeli pozice na úkor vodních obratlovců?
Za prvé, v evoluci neexistuje žádné konečné vítězství. Za druhé, nedá se říci, že by dnešní hlavonožci byli nějak na vymření (v současnosti je známo asi 800 druhů a nové stále přibývají), jde vesměs o druhy, které dobře prosperují. A jak už jsem říkal – inteligence se u hlavonožců rozvíjela nejspíš právě v důsledku evolučního soupeření se skupinami obratlovců, ne dříve.
Předcházející díly:
Útoky na lodě, systematika a evoluce hlavonožců
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/44F36FCC9CE100C5C125700900700952
Hlavonožčí rekordy
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/9FEE5A0A9BADDF57C1257009006FC2F2
