Konkrétně byly zkoumány mouchy označované jako neriid flies (prostě nějaké mouchy, např. telostylinus angusticollis – česky nereidky jsou něco úplně jiného, mořští mnohoštětinatci). Samička se spářila se samcem, nakladla vajíčka. Po dalším páření závisela velikost potomků nejen na velikosti druhého, ale i prvního samce.
Samozřejmě v této souvislosti se zmiňuje telegonie – od antiky se táhnoucí představa, že by to takto mohlo fungovat i u člověka.
Zdroj: Phys.org
– Pokud si člověk zadá telegonii do Googlu, objeví především odkazy na krajně šarlatánské stránky.
– Samotná studie je tedy hodně podezřelá. Každopádně, co by bylo nosičem informace? Nějaká RNA, protein? Působí to velmi pochybně. Navíc chybí potvrzení dle DNA, že šlo opravdu o potomky druhého samce. Také si samice mohla třeba sperma skladovat, nebo první sperma mohlo aktivně zabíjet následné spermie (u hmyzu všechny tyto případy známe). Jak dlouho po sobě vlastně došlo k oběma pářením?
– Původní zdroj nadto praví, že 2 skupiny samců, velcí a malí, byly získány tak, že mušáci se různě krmili, tj. rozdíl ve velikosti opět není dán geneticky. Velikost potomků by tedy na velikosti rodičů měla být de facto zcela nezávislá. Takže – k výzkumu krajní skepse.
– Zábavné na tom ale samozřejmě je domýšlet, co kdyby to tak fungovalo u člověka. Jaké by z toho mohly vzejít spory např. u alimentů?
