Na serveru Osel se objevila zajímavá krátká zpráva o poklesu počtu jeřábů v Ugandě (http://www.osel.cz/index.php?zprava=393). Na vině je „magické“ myšlení v analogiích. Ugandští jeřábi jsou monogamní a pár spolu obvykle vydrží po celý život. I vyvodilo se z toho v místní „medicíně“, že různé preparáty z jeřábů mohou nějak ovlivňovat i milostný život lidí.
Autor textu na Oslu svůj článek zakončuje vtipnou poznámkou, že jeřábům možná nezbude, než se stát promiskuitnějšími :-).
Teď popusťme uzdu spekulacím, samozřejmě s dodatkem, že evoluční proces v podstatě nelze předvídat. Jaké změny mohou populaci jeřábů postihnout a jaké selekční tlaky v ní budou působit?
Náměty:
– promiskuitní jeřábi nebudou v žádné zvláštní výhodě, to by je místní lovci/pytláci museli umět odlišit od nepromiskuitních (což vzhledem k tomu, že jednou spatřený jeřáb míří do čarodějnického lektvaru, jde asi poměrně těžko; jeřáb může člověku těžko signalizovat fakt, že se páří s více samicemi/samci, když je při prvním kontaktu uloven);
– v selekční výhodě budou jeřábi opatrnější – což se ovšem závěr značně banální. Takhle to fungovalo jistě i doteď, navíc jeřábi nejspíš nemají jako jediného nepřítele člověka.
– jeřábům by se vyplatilo, kdyby byli pro člověka jedovatí. Jenže zase – jak to poznat? Pokud určitá skupina jeřábů bude syntetizovat nějaké látky pro člověka toxické, nebude oproti jiným jeřábům ve výhodě (tady se stejně jako v bodě 1 dostáváme k tomu, že vnitrodruhová selekce v tomto případě nebude moc fungovat)? Ledaže by tyto toxiny vedly současně ke změně barvy ptáka. Zvlášť rafinované by mimochodem bylo, kdyby příslušné toxiny působily impotenci či neplodnost.
– jeřáb syntetizující jedovaté látky na to musí plýtvat energií; možná by mohl být selekčně dokonce znevýhodněn.
– co byste jeřábům poradili? Jaké zasoupení jednotlivých strategií (a jakých strategií?) v jeřábí populaci by mohlo být stabilní?
