Představte si, že jste třeba někde na večírku a potřebujete sledovat určitý hovor. Na druhé straně vás ale ruší velké množství šumu – především další rozhovory. Jak natočit hlavu, abyste co nejlépe slyšeli právě to, co chcete sami?
Samozřejmé je, že intenzita zvuku závisí na vzdálenosti. Nejlépe je být u zdroje, který chceme poslouchat. Nicméně optimalizace zde ještě nekončí.
Důležité především je, abyste dokázali řeč, která vás zajímá, odlišit co nejlépe od nezajímavých hovorů – jinak dojde k interferenci. Odlišení dosáhnete například tak, že lépe lokalizujete zdroj té "své" řeči. Tady pomůže, pokud vám žádaný hovor bude proudit do každého ucha s jinou intenzitou (a tedy bude pro vás prostorově určen).
Srozumitelněji řečeno, je třeba se postavit/posadit tak, abyste jedno ucho měli směrem ke zdroji a druhé od něj. U nezajímavých hovorů je třeba je přeměnit naopak na šum, to jde nejlépe tak, pokud zdroj bude v ose před vám nebo za vámi. V obou případech nedojde ke změnám celkové intenzity zvuku, změní se však vaše schopnost se na řeč soustředit/ignorovat ji.
A teď závěrečná otázka: Jakým uchem se natočit ke zdroji a jakým od něj? Řečová centra máme lokalizována v levé hemisféře (to platí i pro většinu leváků). Ke zdroji bychom se tedy podle Františka Koukolíka měli natočit pravým uchem. Jazyk vnímáme opačně než hudbu.
(Zdroj: Robert J. Sternberg: Kognitivní psychologie, Portál, Praha, 2002,
http://obchod.studovna.cz/kniha.asp?Csl=8553&lk=1)
Poznámka: Osobně musím přiznat, že jsem toto zkoušel a nefungovalo to :-).
Poznámka číslo 2: Omouváme se za problémy s komentáři u tohoto článku. Nefunguje funkce "zobrazit všechny", je třeba zobrazovat postupně. Darebné komentáře se také podivně "rozkopírovaly".
