Robert Foley se ve své knize Lidé před člověkem pokouší zamyslet nad otázkou, proč máme tendenci hledat za evolucí člověka jakési "velké zlomy" (přechod mezi biologií a kulturou, zásah mimozemšťanů, Boží záměr apod.).
Na jednu stranu dnes vidíme člověka jako nějaký zásadní fenomén, který ovlivňuje život celé planety tak, jako ještě žádný biologický druh předtím. Jenže podle Foleyho z toho nikterak nelze vyvodit, že za vznikem člověka stály nějaké výjimečné příčiny a jevy v evoluci jinak nevídané. Velké události by však podle našeho spíše "iracionálního" pocitu měly mít i velké příčiny (Foley tady uvádí, že taková logika vede i k tomu, že se snažíme vyhynutí dinosaurů dávat do souvislosti s nějakou gigantickou katastrofou typu pádu asterodiu, protože tak velká zvířata by přece nemohla vyhynout "jen tak").
I pokud pomineme boha či mimozemšťany, stále se snažíme najít za příběhem člověka cosi výjimečného, co nepůsobilo nikde jinde – útěk od biologických omezení, přechod evoluce genetické na memetickou, vznik jazyka apod.
Foley však tvrdí, že nejpodivuhodnější na vzniku člověka je pravý opak. "Nic světoborného se nestalo," končí jeho kniha. Evoluce si zpětný pohled nemůže dovolit, proto bychom se na ni měli dívat ne očima 20. století (výsledků), ale spíše očima hominidů žijících mezi 7 a 0 miliony let. Ve vzniku člověka není ani stopa magie, nesou za ni odpovědnost malá, bezvýznamná zemětřesení v Africe. Příčinou změn byly zcela běžné, "banální" události života pravěkých hominidů – potřeba přežít suché období, získat reprodukční výhodu na úkor souseda apod.
Zdroj: Robert Foley: Lidé před člověkem, Argo, Praha, 1998
