Jak vůbec popisovat dění v biologických systémech pomocí veličin jako teplota, pH či koncentrace? V těchto případech se přece jedná o veličiny statistické povahy…
V buňce však často reaguje pouhých několik molekul. Taktéž se nejedná o homogenní roztok, ale jednotlivé molekuly jsou k sobě různě naklopené, často v podobě klíče a zámku. Díky tomu může klidně probíhat i přenos proti koncentračnímu gradientu.
Proteiny i nukleové kyseliny mají specifickou prostorovou strukturu, navíc jsou dále uspořádány do složitých nadmolekulových struktur typu membrán.
Ani cytoplasma není prostředím homogenním, opět obsahuje řadu gradientů. Právě podle nich ostatně dokáží jednotlivé části živých organismů rozpoznat své "místo v systému", situovanost. Gradienty koncentrací jsou pak v jedné interpretaci totožné i s vlastním morfogenetickým polem, což je pojem, na který se jinak nabalilo více definic "mystických" než vědeckých.
Díky existenci tolika gradientů a dějů probíhajících proti energetickému spádu je pak otázkou, jak vůbec mohou v rámci metabolismu fungovat zpětnovazebné smyčky, založené právě na koncentračních spádech.
Homogenní jsou v rámci živých organismů zřejmě pouze sekrety, tělní tekutiny a na jiné úrovni popisu také obsah vakuol.
Zdroj: Anton Markoš: Tajemství hladiny, Vesmír, Praha, 2000
