pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Britský biolog Chris Carbone se domnívá, že příčinou tohoto omezení je náročnost savčího metabolismu. To, že lvi nebo vlci jsou velcí tak, jak jsou, není jen nějaký vrtoch evoluce, ale zákonitost. Carbone se domnívá, že masožraví savci v zásadě uplatňují dvě strategie – malé šelmy do hmotnosti cca 15 kg loví hlavně drobné tvory podstatně menší, než jsou ony samy. Naopak větší šelmy si troufají na kořist přibližně stejně velkou nebo i větší. To je náročná a riskantní strategie, která ukazuje, že nic jiného jim nezbývá.
Z dnešní doby ani z fosílií nejsou známi suchozemští masožraví savci, jejichž hmotnost by přesahovala cca 800-1000 kg. Další růst už tedy podle všeho není evolučně výhodný, protože energetické náklady na provoz organismu by rostly rychleji, než šance se uživit. Podle autorů nové teorie spotřebovali i největší masožraví dinosauři přibližně stejně energie jako dnešní savci. Uvažují také o tom, že největší suchozemští savčí predátoři žijí v určitém ohledu „na hraně“, a proto jsou náchylnější při první možné příležitosti vyhynout (z čehož lze například vyvozovat, že by stáli přednostně za ochranu apod.).
V mořských ekosystémech fungují potravní pyramidy i termoregulační faktory samozřejmě odlišně.
Zdroj: New Scientist
Poznámky:
Namísto růstu těla se může uplatnit lov ve skupinách (lvi), který umožní lovit podstatně větší kořist, než je predátor.
Srovnání mezi dravými savci a dinosaury by nás oklikou mohlo přivést k úvahám o teplokrevnosti dinosaurů.
Jak do těchto úvah zapadají velcí všežravci, například medvědi? Platí pro ně limit hmotnosti uvažovaný pro savčí masožravce také?
Celá teorie samozřejmě trochu zavání snahou vysvětlit globální zákonitostí něco, co může být náhodným důsledkem evolučního procesu (ne všechno, co může potenciálně existovat, v průběhu biologické evoluce skutečně vzniklo).
