Vlci nechávají na pokoji mláďata dželad a dlouho nebylo moc jasné, k čemu jim koexistence je. Nyní se zdá, že v přítomnosti opic jim zřejmě jde lépe lovit hlodavce.
Vivek Venkataraman z Dartmouth College (New Hampshire) zkoumal a v Journal of Mammalogy publikoval podrobnosti o symbióze na etiopské náhorní plošině Guassa. Vztah dželad a vlčků je specifický. Vlčci nechávají na pokoji mláďata dželad, ačkoliv stejně velká mláďata koz a ovcí (vlček je menší než vlk, cca do 18 kg, připomíná spíš lišku) s chutí smlsnou. Paviáni se zato nebojí vlků, ale před smečkou divokých psů v panice prchají; a dobře dělají, psi by se do nich pustili.
Vlčci loví hlodavce v přítomnosti dželad jiných způsobem, neběhají za nimi, to by ostatně do sebe s paviány vráželi. Venkataraman uvádí, že při lovu myší (respektive ještě spíše jakýchsi místních větších obdob krtků zvaných hlodouni) byli vlčci úspěšní běžně ve 25 % případů, uvnitř skupiny dželad až v 67 %. Vstupovali sem hlavně kolem poledne. Není jasné, čím přítomnost opic vlčkům lov usnandňuje, možná při hledání potravy (de facto vlastní pastvě) paviáni myši a spol. vyhrabávají a vhánějí šelmám do rány. Nebo snad vlčka myš spíše přehlédne, když se schovává mezi dželadami (vlk ve stádě, jak z někdejší reklamy na vodku Absolut :-)), protože opic se nebojí a oba druhy jsou cca stejně velké?
Pouze v jediném sledovaném případě se vlček prý pokusil sebrat mládě dželady, ostatní paviáni ho ihned napadli, přinutili mládě pustit a zahnali. Potom k sobě nenechali přijít tohoto konkrétního přestupníka, ale vlčkům ostatním dále důvěřovali.
Claudio Sillero z University of Oxford, další odborník na kriticky ohrožené etiopské vlčky, uvádí, že mají tendenci se také vmísit do stáda skotu (což se jim snadno stane osudným kvůli lidem). Ne že by chtěli krávy lovit, ale asi jim také vyhánějí hlodavce z trávy. Možná jsou podobné vztahy mezi šelmami a většími ne-šelmami běžnější, než zatím víme.
NewScientist si představuje, že takhle mohly vypadat i počátky domestikace psa/vlka člověkem, ale to se zdá být dost přitažené za vlasy. V tomto případě jde prostě o toleranci mezi oběma druhy, u domestikace i přímo snahu vychovávat třeba mláďata toho druhého (takže vlčice zkusila domestikovat Romula a Rema?), obvykle též o vznik osobních vztahů napříč druhy. Pavián dželada se obecně ke srovnání s člověkem moc nehodí, složitější kognitivní chování nevykazuje, někdy se jeho fungování přirovnává k sekačce na trávu.
Vztah vlčků a dželad se také asi těžko může rozvíjet, protože dželady z tohoto příměří pravděpodobně nic nemají. Vlčci je nechrání před jinými šelmami, dnes hlavně levharty a divokými psy; zřejmě jsou na to malí, i kdyby „chtěli“.
Zdroj: NewScientist a další
Poznámky:
Vlček je označuje ne za poddruh vlka, ale za samostatný druh (v tomto smyslu je nejohroženější psovitou šelmou, i když některých populací vlka je méně). Nevyje, neloví ve skupinách, což ostatně při obživě hlodavci dává smysl, tj. od vlka je výrazněji odlišný. Nicméně se zase uvádí, že je křižitelný se psem.
Nedávno proběhla tiskem zpráva, že šimpanzi by si jídlo i vařili, kdyby dokázali používat oheň. Jiné srovnání s člověkem: Jak šimpanzi vychovávaní v zajetí interagují se psy? Pochopí třeba, že pes by jim mohl najít stopu? Naučí se psa ovládat gesty? Vztahovala by se vrozená příchylnost většiny psů k lidem nějak i na šimpanze (např. oblečeného)?
