Knihu si zde ještě představíme podrobněji, nyní jen drobná perlička. Autor sám se považuje za „vlčího biologa“, nemohla by ale existovat i vlčí archeologie? Považte.
Autor podnikal své výzkumy až na Ellesmerově ostrově, a to v oblasti, kde již nežijí lidé (Inuité obývají pouze jih ostrova). Ve vysokoarktickém pásmu nemají polární vlci dosud s člověkem žádnou negativní zkušenost, nejsou zdaleka tak bojácní jako jinde. Autorovi se proto podařilo dostat se postupně k doupěti, aniž by vzbudil nedůvěru smečky. Šlo o jakousi jeskyni ve skále, kde vlci vychovávali svá mláďata každý rok, co je Mech zkoumal.
Kolem se povalovaly hromady kostí. K překvapení autora ukázal radiokarbon stáří jednoho ze vzorků (pižmoní kost, kterou vykopal) na 700 let!!! Šlo tedy opravdu o stabilní osídlení podobné lidskému. Nemohl by nějaký vlčí archeolog zkoumat tyto vrstvy a na jejich základě se snažit zachytit vývoj kultury (kterou vlci jistě mají)? Jistě se měnila skladba lovené zvěře, ale třeba i způsoby lovu. Navíc – z pohledu vlků se za tu dobu vystřídalo asi tolik generací, jako kdyby lidé nějaké místo obývali nepřetržitě 3 500 let!
Co je ještě zvláštnější, těch (minimálně) 700 let osídlení ukazuje, že vlci zde přečkali i malou dobu ledovou a další chladnější období. Samozřejmě, že mohlo dojít i k přestávkám v osídlení. Neexistuje přímý důkaz, že by současní vlci byli přímými potomky těch, kteří zde žili před 700 lety.
Vlčí archeologii by ale bylo třeba realizovat jen v polárních oblastech, jinde vlci svá doupata různě stěhují. V polárním pásu ovšem ve věčně zmrzlé zemi nejsou schopni noru sami vyhrabat, takže musí využít už existujících přírodních útvarů. A pokud je v širém okolí jen jeden jediný, pak před sebou máme skutečně souvislé osídlení…
Zdroj: L. David Mech: Arktický vlk – deset let se smečkou, Élysion, České Budějovice 2006
Obrázek: pouze ilustrační, pochopitelně nejde o vlka polárního
