Člověk pak může být neoblíben i u vrány, s níž jinak neměl prakticky nic do činění. Ba stačí, pokud je zrovna náhodou oblečený podobně jako jiný zlotřilec.
Příslušný výzkum podnikl John Marzluff z University of Washington v Seattlu u americké vrány Corvus brachyrhynchos. Tato schopnost vran přirozeně vyžaduje minimálně to, aby vrána dokázala od sebe rozpoznávat jednotlivé lidi. Navíc si přirozeně spojuje určité vlastnosti (třeba typ oděvu) a podle nich abstrahuje. Předpokládá, že pochybní jsou všichni takto oblečení lidé. (Poznámka: Něco podobného popisoval i Konrad Lorenz u kavek; zde jako údajně vrozený indikátor nebezpečí fungovala zrzavá barva – snad kvůli liškám – plus mávání předměty.)
Marzluff to testoval tak, že odchytil a v kleci kampusu věznil vránu, když měl přitom určitou masku. Pak vránu vypustil a on i jeho kolegové si občas brali masku podobnou. Vrány jim vztekle začaly nadávat – a to nejen ta původní. Procento takto reagujících místních vran za 3 roky vzrostlo z 26 % na 66 %. Navíc se odpor k masce postupně šířil i na vrány žijící mimo kampus, informace se nějak šířila dál a dál. Totéž chování pak přebírala i ptáčata (děti, které v době původního incidentu vůbec nebyly na světě) od svých rodičů.
Zdroj: New Scientist
Poznámky:
– Fungovala by takhle i pozitivní vazba, kdyby např. někdo v masce vrány krmil? Nebo je důležitější si dávat pozor, tj. přednostně se učit z negativních zkušeností?
– Nicméně asi nelze předpokládat, že by si vrány dokázaly informaci předat i abstraktně, bez kontaktu s příslušným (sub)objektem?