Psychologové se již dlouho nemohou shodnout na tom, jaké vlastnosti máme vrozené a jaké jsou dány vlivem prostředí. Nyní ovšem tyto otázky získaly na aktuálnosti tím, že s rozvojem genetiky přímo poznáváme mechanismy lidské dědičnosti.
V moderní biologii se setkáváme s koncepcí tzv. sobeckého genu, která tvrdí, že, poněkud zjednodušeně řečeno, jsou naše organismy pouhými vozítky, které geny používají na své cestě od věčnosti k věčnosti. Geny samozřejmě nemají vědomí a nemohou být tedy sobecké v lidském slova smyslu, ale "chovají" se tak, jako by sobecké byly. Respektive, ještě jinak řečeno: Ty geny, které se příslušným způsobem nechovaly, prostě nepřežily. Pokud se živé organismy nějak chovají, nejde jim v první řadě o blaho vlastní ani o blaho druhu, ale o vlastní geny.
Existuje gen pro barvu očí. Je ale geneticky podmíněna třeba taková vlastnost jako agresivita, respektive sklon k ní? Těžko říct, více budeme samozřejmě vědět po podrobnějším prozkoumání lidského genomu. Přijmout podobnou představu je každopádně na první pohled dosti nepříjemné, protože tím zdánlivě popíráme svoji svobodnou vůli.
Připustit, že řada našich vlastností je geneticky podmíněných, neznamená však ještě nějaký determinismus a neodvratnost. Zakladatel koncepce Sobeckého genu Richard Dawkins tvrdí, že jeho teorie nic nevypovídá o svobodné vůli. Geny mají na naše chování vliv pouze ve statistickém měřítku.
Na druhé straně ale není dobré zavírat oči ani před genetickými základy našeho jednání, včetně těch případů, které dnes vnímané jako negativní. To neznamená, že bychom se měli vzdát našich představ o civilizovaném uspořádání společnosti. Je ale dobré si připustit, že vzhledem k naší genetické výbavě nemusí být splnění těchto ideálů tak jednoduché a přímočaré, jako kdyby byl člověk od své přirozenosti nějak "absolutně dobrý".
"My, to jest naše mozky, jsme dostatečně oddělení a nezávislí na našich genech, abychom se proti nim bouřit mohli… Jsme vytvořeni jako nástroje genů, ale můžeme se vzepřít našim stvořitelům. Děláme to v malém pokaždé, když používáme antikoncepci. Není důvod, proč bychom se nemohli bouřit i ve velkém," říká v této souvislosti Richard Dawkins.
