Na webu VTM se před časem objevil článek Záhadná invaze trpasličích kalmarů. Stručně shrňme: V důsledku jevu El-Nino se změnila cirkulace oceánů a v oblasti, kde žije kalmar peruánský, se začalo nedostávat živin. Důsledkem bylo ochuzení celé potravní pyramidy. Kalmaři zareagovali tak, že zapnuli alternativní „tělesný plán“. Jedinci dorůstali jen zlomku původní velikosti, přičemž ale i v tomto stavu se dokázali rozmnožovat. Potomci, pokud již nebudou trpět hlady, mohou opět vyrůst do tradičních rozměrů (asi 20 kg).
Tak v této souvislosti jenom jedna naprosto nepotvrzená hypotéza/nápad. Pokud mají hlavonožci v genomu nějaký přepínač, který může radikálně změnit jejich velikost, nemohlo by to fungovat i naopak? Nejsou obří krakatice příslušníky dobře známých druhů, pouze trochu přerostlé? Tím by se vysvětlilo, proč na ně dvacetimetrové obludy narážíme tak vzácně.
Hlavonožci by mohli do obřích rozměrů dorůstat třeba v případě přebytku potravy (pravděpodobně vzácná situace, takže – viz výše). Jiným vysvětlením by mohlo být, že by rostli prostě po celý život (funguje to tak?), akorát se dožili nezvykle vysokého věku – a proto stihli dorůst do obřích rozměrů. Dlouhá doba dožití by mohla být prostě výsledkem statistiky/náhody. Nabízí se ještě další scénář: hlavonožec by dokázal přežít akt rozmnožování, po němž chobotnice i sépie obvykle hynou. A pak je tu ještě jeden výklad: někteří parazité své oběti „kastrují“. Např. jedna motolice takto zachází se svým hostitelem, krabem. Parazitovaný krab se nerozmnožuje a investuje své zdroje do jídla a nárůstu těla, takže parazité se v něm mohou pořádně pomnožit a vůbec se jim daří. Ostatně kastrace hostitele je u parazitů celkem běžnou zbraní – pokud se parazité nedokáží přenést i na potomky, pak jim z rozmnožování oběti nic nekyne.
Takže – nemohli by být obří hlavonožci také výsledkem manipulace nějakým parazitem?
Samozřejmě se jedná pouze o nápady.
Obrázek: ilustrační, nejde o kalmara, ale o chobotnici
