Masožravé rosliny fascinovaly už Darwina. Vědci z Royal Botanic Gardens, Kew and the Natural History Museum nyní přišli s tím, že masožravost je mezi rostlinami alespoň z určitého pohledu mnohem rozšířenější. Na půl cestě k ní je i obyčejná petúnie. Profesor Mark Chase popsal ve své nejnovější práci několik takových „mezních“ případů. Petunie mají podle něj lepkavé chloupky, na něž se hmyz může přilepit a zemřít, stejně se mimochodem chovají i brambory. Naopak celá řada rostlin považovaných běžně za masožravé ve skutečnosti svou kořist nedokážou strávit, alespoň ne v „pasti“.
Jenže podle Chaseho to nemusí znamenat, že by lapání hmyzu mělo být jen nějakým vedlejším, neužitečným efektem. Konec konců lapený hmyz smyje déšť, rozloží se a dostane do půdy, kde už z něj rostlina dokáže kořeny získat minerály. Rostlina na chudé půdě potřebuje například dusík a kovy, které se používají v organických komplexech, a těm se při rozkladu těla v půdě nic nestane. Energii a organické látky takto nezískávají ani rostliny, které mají plnohodnotné pasti, takže v tom není takový rozdíl…
Zdroj: Eurekalert
Foto: Wikipedia, licence obrázku public domain
Masožravé rostliny na Wikipedia.cz
