O Darwinovi a jeho učení se učíme sice už ve škole, ale vlastně jen málo i biologů dnes něco o velkém přírodovědci a jeho myšlenkách ví. Přitom i na internetu nalezneme dnes bohatou nabídku týkající se této postavy, jehož dílo nebylo dodnes v našich zemích souborně přeloženo.
Asi nejlepší jsou darwinovské stránky na
http://web.clas.ufl.edu/users/rhatch/05-DARWIN-PAGE.html
– naleznete zde jak životopis, tak rozbor idejí, ale i kompletní hlavní díla, diskusi s kreacionismem, ba dokonce i vtipy na darwinistická témata.
Charles Darwin se narodil roku 1809, tedy v době, kdy se začínaly hromadit důkazy o neudržitelnosti kreacionistického výkladu přírody – k publikování konzistentní Darwinovy evoluční hypotézy však zbývalo ještě půl století. Mladý Darwin měl již v mládí celou řadu zájmů – od přírodních věd až po výtvarné umění, četbu poesie nebo střelbu. Původně ovšem samozřejmě nepřemýšlel o dráze přírodovědce, vždyť v té době měla Anglie jediného profesionálního přírodovědce – lorda Owena. Výzkumem přírody se tehdy zabývali pouze bohatí soukromníci. Proto Darwin zkouší dva roky studovat medicínu, nakonec však přechází na teologii, která je vlastně jeho jediným ukončeným vzděláním. Své biologické i geologické zájmy rozvíjí soukromě díky svým vzdělaným přátelům. (Přehledný strukturovaný životopis naleznete např. na: http://honors.ccsu.ctstateu.edu/Honors/EText/Darwin/DarwinTimeLine.html )
Díky svým vědomostem je pak přijat r. 1831 jako přírodovědec na loď Beagle, konající výzkumnou cestu kolem světa. Zde se také zrodí první pochybnosti nad neměnností druhů. Cesta to byla rozhodně velmi dobrodružná a dlouhá a stojí za to si přečíst zápisky z této plavby (česky Cesta kolem světa). Darwin zde rozhodně nepůsobí jako suchopárný vědec, zahloubaný pouze do knih a pokusů. Naopak, pohybuje se s puškou v ruce kraji zmítanými občanskou válkou, zažívá zemětřesení i různá dobrodružství s domorodci, s nadšením vyhledává přírodní krásy. Často podává při hledání poznání pozoruhodné sportovní výkony – např. když potřebuje liščí kůži, sám se k lišce doplíží a "uloví" ji geologickým kladívkem!
Tato cesta z které pak Darwin čerpal celý život, a která tolik znamenala pro moderní přírodovědu, však bohužel navždy podlomila jeho zdraví neléčitelnou tropickou chorobou. Po svém návratu se rozhodne Darwin oženit. Několik týdnů po tomto rozhodnutí se zamiluje do své sestřenice Emmy Wedgwoodové. (Genealogický strom Darwinovy rodiny můžete nalézt na
http://www.geocities.com/Heartland/3479/Darwin.html ).
V roce 1839 si ji pak vezme, což ho také finančně zajistí pro zbytek života. Z tohoto mimořádně šťastného a vřelého manželství se pak narodí 10 dětí.
Darwin se pak jako soukromník stahuje na své sídlo do Downu, kde se pilně věnuje vědecké práci. I kdyby nepřišel na teorii přírodního výběru, učinil tolik zajímavých jiných objevů, které by mu samotné zajistili slávu až dodnes. Byl to např. on kdo jako první pochopil vznik korálových ostrovů.
Darwin na venkově také koná výzkumy na domácích zvířatech, jejichž je nadšeným šlechtitelem (i milovníkem z nich upravených jídel). Změny vzhledu domácích zvířat způsobené cíleně chovateli při šlechtění nových odrůd, poznatky z cesty kolem světa a Malthusova ekonomická teorie ho pak přivedou na myšlenku změny druhů.
Tato myšlenka je tak převratná a současně sama o sobě problematická, že Darwin tráví dlouhá léta nesčetnými výzkumy a úvahami aby ji potvrdil. A tak mu málem uniklo prvenství ve formulaci evoluční teorie – paralelně s ním totiž na ni připadl mladý přírodovědec Wallace, který ji nadšeně dopisem sdělil právě Darwinovi. (korespondence s Wallacem
http://www.inform.umd.edu/PBIO/darwin/darwindex.html )
Nakonec však přátelé, kteří věděli o Darwinových myšlenkách, dotlačili přírodovědce ke společné publikaci objevu roku 1858. O rok později pak vychází Darwinovo základní dílo The Origin of Species. (celé dílo, stejně jako několik dalších, si můžete přečíst na Darwinovských stránkách, které jsem citoval jako první.)
Teorie je na první pohled jednoduchá – nejlépe přizpůsobení jedinci přežívají a mohou se rozmnožit. Z jejich potomstva jsou opět přírodním výběrem "vybráni" ti nejzdatnější atd. až dochází ke změně druhu. Darwinova byť nemírně pečlivě připravená, našla celou řadu odpůrců. A to nejen mezi kněžími, ale i celou řadou přírodovědců. Ona totiž má skutečně celou řadu slabin. Např. jedním z hlavních postulátů Darwina bylo, že příroda nedělá skoky, ke změnám dochází postupně. To však vůbec neodpovídá paleontologickému materiálu – zde vidíme naopak pouze neměnné druhy a jakési přeskoky mezi nimi. Dodnes tento problém není uspokojivě vyřešen – řada komplikovaných struktur prostě v částečných variantách nemá smysl. A to nejen na úrovni velkých struktur, jako je např. složitá stavba křídla i peří, ale i na biochemické úrovni. (Viz na síti tolik diskutovaná Beheho kniha Darwin’s black box – např.
http://www.pha.jhu.edu/~yik/seminar/article2.html,
http://www.leaderu.com/orgs/probe/docs/darwinbx.html)
Nechci se zde ale pouštět do analýz argumentů pro a proti. Zůstává však faktem, že Darwinova teorie je dodnes nejlepším vysvětlením.
Darwin vydává pak roku 1871 další stěžejní dílo The Descent of Man. Kromě vysvětlení vzniku lidského druhu zde hraje hlavní roli teorie pohlavního výběru, která doplňuje některá problematická místa jeho hlavního díla. Pohlavní výběr (resp. vkus samic ) totiž často způsobuje vznik struktur nevýhodných z hlediska výběru přírodního, jako je např. paví ocas, tak nevýhodný při útěku před predátory. Ostatně, stejného původu je i ochlupení člověka omezené na genitálie, které je však nevýhodné z hlediska tepelné izolace, jak vysvětluje jako první právě Darwin.
Přestože Darwinova teorie přírodního výběru dosáhla velkého uznání a rozšíření, před koncem 19. století je spíše na ústupu (Darwin umírá r.1882). K její renesanci dochází vlastně až syntézou s mendelovskou dědičností a nazývá se neodarwinismus. (Neodarwinismus např.
http://home.echo-on.net/~smithda/neodarwinism.html)
Objevem DNA a následujícím vývojem se pak Darwinova teorie stává vedoucí hypotézou v současné biologii, v USA místy provázené až fundamentalistickým rozhorlením jejích vyznavačů (viz
http://www.nybooks.com/nyrev/WWWarchdisplay.cgi?19970612034F).
Darwin je pak často viděn jako darwinističtější než sám byl, a zbytečně se zakrývá složitost i nejednoznačnost objevů, objevitelů i vědeckých teorií vůbec.
Upravená verze tohoto článku vyšla v časopisu Internet (http://www.inetmag.cz). Děkujeme redakci za povolení zveřejnit tento text také na serveru Science World.
