Živočišné bílkoviny si převážná část světa zajišťuje z několika málo druhů chovaných v zajetí. Existuje ale celá řada dalších zvířat, jejichž chov by mohl být za určitých podmínek efektivnější.
Edward Wilson uvádí celou tabulku zajímavých organismů, které je například snadné krmit, rychle přibývají na váze apod. Pozornost věnuje například babiruse, což je jakési indonéské "lesní prase". Zajímavé však je, že metabolismus babirusy dokáže zpracovávat celulózu (jde vlastně o přežvýkavce) a je tedy možné jej krmit pící. To by mělo babirusu zvýhodňovat v konkurenci s naším klasickým vepřem.
Wilson dále zmiňuje například možnost chovat na maso leguány či amazonské říční želvy. Například leguáni mohou poskytovat na jednotku plochy údajně až desetkrát více masa než hovězí dobytek. Stačí prý v zajetí držet část "chovných" leguánů, inkubovat vejce a chránit čerstvě narozená mláďata. Až odrostou, je možné je vypustit do volné přírody (např. pralesa), kde se již živí sama. Stačí je pak jen průběžně chytat a konzumovat. Wilson oponuje i iracionálním názorům "přece nebudeme jíst ještěrku". Popravdě řečeno, poměrně běžně konzumujeme i mnohem "bizarnější" živočichy, různé humry, ústřice, chobotnice apod.
(Zdroj: Edward Wilson: Rozmanitost života, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1995)
