Archeolog Oded Lipschits z univerzity v Tel Avivu vedl vykopávky v Ramat Rachel asi 3 kilometry od jeruzalémského Starého města. Zdejší palác byl postaven kolem roku 700 př. n. l. Původně se myslelo, že jde o dílo některého z judejských králů, nicméně Lipschits zjistil, že ve skutečnosti patřil Asyřanům.
V paláci podle všeho sídlil asyrský místodržící, nebo alespoň (podle toho, jak se zrovna vztahy Asýrie a Judeje proměňovaly) vyslanec či vedoucí obchodní mise. Bylo to rozhodně bezpečnější, než na sebe upozorňovat přímo v centru Jeruzaléma, kde probíhaly neustálé politické a náboženské střety. Lipschits uvádí, že Jeruzalém byl v té době znám jako centrum náboženského fanatismu.
Uvnitř města by Asyřané zbytečně povzbuzovaly nálady změřující proti cizím vládcům a kontraproduktivně by byli vtahování do místních konfliktů. Daně bylo lépe vybírat a shromažďovat na předměstí, kde místodržící nebyl tak na očích. Místní vládci také neměli takový přehled o tom, co Asyřané zrovna provádějí, sami však byli potichu sledováni. V neposlední řadě bylo předměstí také pohodlnější. Asyřané zde své sídlo obklopili zahradami, sklepy naplnili vínem a olivovým olejem, které zřejmě získávali jako daň.
Lipschits tvrdí, že podobně dnes často postupují firmy, pokud zakládají pobočky/prodejní místa v prostředí s cizí kulturou. Je bezpečnější se držet trochu stranou, třeba na předměstí, než se projevovat na „citlivých místech“ u centrálních náboženských komplexů, provokovat místní fanatiky apod.
Zdroj: Eurekalert.org
http://www.eurekalert.org/pub_releases/2008-04/afot-war040208.php
Poznámka: Ostatně viz třeba povstání makabejských proti seleukovským vládcům, které začalo poté, co byla v jeruzalémském chrámu postavena socha Dia. Bylo to netaktické řešení, vždyť vyšší a vůbec městské židovské vrstvy se v té době helenizovaly ochotně samy.
