V jakémsi popularizačním textu jsem se dočetl bizarní představu o fungování starého Egypta – mohli jste se zavázat, že pro někoho budete pracovat nejen na tomto, ale i na onom světě. Paul Johnson zase ukládání bohatství do hrobek prohlásil rovnou za ústřední stabilizujíci rys staroegyptské ekonomiky. V následujícím rozhovoru se podíváme na fungování strého Egypta právě z tohoto hlediska. Na naše otázky odpovídá PhDr. Hana Vymazalová, Ph.D. specialistka na staroegyptské účetní záznamy.
Po dvou letech opět rozhovor na téma egyptologie – viz starší text především o počátcích starého Egypta hieroglyfického písma a tehdejší matematice
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/E356FA9F7304436AC1256EDE00469D46
Tento rozhovor vychází v aktuálním Business Worldu 10/2005 a jeho kompletní podobu najdete na http://www.businessworld.cz/bw.nsf/ID/egypt
Aby bylo možné stavět pyramidy, vybavovat mrtvé panovníky na onen svět a cokoliv účtovat, musí se bohatství nejprve někde vytvářet. Na čem byla staroegyptská ekonomika založena? Egypt se někdy označuje jako „dar Nilu“, lze tedy říct, že vše stálo na obrovské úrodnosti zavlažované půdy?
V zásadě ano, v průběhu dlouhých dějin starověkého Egypta se ale fungování společnosti i ekonomické poměry měnily. Ve Staré říši (asi 2700–2180 př. n. l.) se hospodářství země opíralo skutečně především o úrodnost půdy a blahodárné nilské záplavy v kombinaci se sílou zdejšího slunce. Toto jedinečné spojení přírodních podmínek společně s vhodnou jednotící ideologií umožnilo dlouhodobé vyčerpávání zdrojů, které by v jiných státech nebylo myslitelné. Nemalý nadbytek zemědělské produkce umožnil panovníkovi financovat nákladné stavební projekty. Velké bohatství se však také získávalo ze zahraničního obchodu, a v pozdějších dobách i jako tribut z vojensky podrobených zemí, především z Núbie a oblasti Syropalestiny (zejména v Nové říši, asi 1543–1080 př. n. l.).
Zahraniční obchod by tedy v rukách státu?
Ovšem, jednalo se o královský monopol. Ze zahraničí se dovážely především nerostné suroviny, jako zlato z oblasti Núbie (dnešní Súdán), kadidlo a slonovina z Puntu (východoafrické pobřeží), kvalitní cedrové dřevo z Libanonu. V dobách největší vojenské expanze (především v Nové říši) představoval import surovin z Núbie a Syropalestiny jeden z pilířů státního hospodářství, který umožnil nebývalý rozkvět a přepych. Se ztrátou dobytých území posléze upadlo i hospodářství země a politická jednota a stabilita.
Máme si tedy egyptskou ekonomiku představovat jako totálně ovládanou státem?
Egyptské hospodářství se od nejstarších dob vyznačovalo silnou centralizací. Souviselo to s královskou ideologií, kdy panovník byl teoreticky vlastníkem celé země a jejích lidských i materiálních zdrojů. Jeho postavení s sebou nicméně neslo i nesmírnou zodpovědnost, neboť bylo jeho povinností zajistit fungování státu, jeho prosperitu a bezpečnost.
Ve skutečnosti však již od 3. tisíciletí př. n. l. mohli vysoce postavení hodnostáři či chrámy vlastnit pozemky. Centrální moc tak sice přišla o část příjmů, na druhou stranu však utužila loajalitu ze strany vlastníků.
Mohlo zde fungovat něco jako volný trh?
O tržní ekonomice se ve spojitosti se starověkým Egyptem hovořit nedá. Ceny zboží zůstávaly po dlouhou dobu stejné a neřídily se mechanismem poptávky a nabídky. Stejně tak byl jen ve velmi omezené míře možný např. soukromý obchod či akumulace kapitálu mimo státní sektor, i když doklady o soukromém vlastnictví se objevují již od 28. století př. n. l.
Existovali ve starém Egyptě soukromí podnikatelé?
V principu ano. S narůstající diferenciací ve výrobním procesu docházelo k tomu, že řemeslníci nabízeli svou práci za úplatu. Původně sice byla řemesla státním monopolem, ale již ve Staré říši panovník odměňoval vybrané dvořany tím, že jim dovolil využívat služeb řemeslníků k budování vlastních hrobek. Potřeby jednotlivců tedy mohly být uspokojeny prostřednictvím námezdní práce a odměny, jež s tím souvisely, umožnily a podpořily nakupování a prodávání zboží na lokálním trhu.
Existovaly v Egyptě peníze v dnešním slova smyslu?
Mince se v Egyptě začaly razit až za 30. dynastie (4. století př. n. l.), kdy se jimi vypláceli především řečtí žoldnéři, sloužící v egyptském vojsku. Běžněji se využívaly až v ptolemaiovské době (od 3. století př. n. l.). Ve starších obdobích se zboží směňovalo. Dochovala se vyobrazení trhů, na nichž prodávající vyměňují s kupujícími určité zboží za jiné; v tomto směru se využívaly např. různé nádoby, sandály, ale také potraviny, především obilí. Někdy se hodnota zboží určovala pomocí standardních jednotek pro měření obilí či oleje, nebo se vyjadřovala ve váze stříbra či mědi (zejména ve 20. dynastii, 11.–12. století př. n. l.).
Vy sama se zabýváte studiem účetních záznamů nalezených na české koncesi v Abúsíru. Co vůbec obsahují a v čem spočívá jejich význam?
Jedná se o pozůstatky papyrového archivu z doby před 4,5 tisíci lety, který objevili čeští egyptologové v 80. letech 20. století. Z archivu se sice dochovaly jen menší či větší zlomky papyrů, avšak jeho význam je pro nás zcela zásadní: tyto texty totiž zachycují každodenní provoz královského zádušního chrámu.
Papyry pocházejí z doby 5. dynastie, kdy byli králové pohřbíváni v pyramidách skromnějších rozměrů, než jsou slavné pyramidy v Gíze ze 4. dynastie. Panovníci již za života pro své budoucí pyramidy vyhradili statky a personál, aby tak zajistili svůj budoucí zádušní kult. Nalezené papyry zachycují provoz zádušního chrámu panovníka Raneferefa (asi polovina 3. tisíciletí př. n. l.) a prozrazují mnohé o jeho organizační struktuře a hospodářském zázemí.
Podobné záznamy se vedly v každé instituci a je možné říci, že staří Egypťané byli vskutku pečlivými byrokraty. Naprostá většina hospodářských záznamů však již dávno podlehla zubu času a papyry z Raneferova chrámu se dochovaly jen shodou příznivých okolností. Ze 3. tisíciletí př. n. l.. je dosud znám jen jeden srovnatelný archiv, který byl nalezen na konci 19. století v chrámu Raneferefova otce Neferirkarea, rovněž v Abúsíru.
Jsou to tedy takříkajíc archivy kultů zemřelých panovníků. Co všechno nám tyto texty mohou prozradit?
Mezi dochovanými texty můžeme rozlišit různé typy záznamů. Některé se týkaly obecně organizace zádušních kultů na pohřebišti v Abúsíru, jiné texty obsahují podrobné rozpisy služeb v chrámu a určují povinnosti jednotlivých zaměstnanců. Nacházíme zde rovněž seznamy chrámového inventáře včetně poznámek, že některé předměty byly poškozeny. Velkou část archivu tvoří účetní záznamy, které zachycují na jedné straně příjmy zádušního chrámu, a na druhé straně výdaje. Potraviny a další produkty, které byly do chrámu pravidelně dodávány, totiž sloužily nejen k udržování zádušního kultu zemřelého Raneferefa, ale také k zaopatření lidí, kteří byli v jeho chrámu zaměstnáni.
Co měli na starosti zaměstnanci zádušního chrámu a jak velkou mzdu za tuto práci dostávali?
V podstatě se o chrám staraly dvě skupiny zaměstnanců – kněží každý den prováděli rituály, pečovali o kultovní sochy a předkládali obětiny zemřelému králi, zatímco ostatní zaměstnanci se starali o běžný provoz chrámu, zajišťovali drobné opravy, v noci drželi hlídky…
Služba v zádušním chrámu ale nebyla stálým zaměstnáním. O chrám se střídavě staralo pět fýl, dnes bychom řekli pět směn, každá z nich byla navíc rozdělena na dvě oddělení. Každé oddělení sloužilo v chrámu jeden měsíc, a tedy trvalo deset měsíců, než se všechny skupiny ve službě vystřídaly. Po zbytek doby pracovali tito lidé jinde. Za svou službu v zádušním chrámu dostávali podíly z jeho příjmů. Chrám byl zásobován chlebem, pivem, obilím, masem, ale také látkami, oleji a dalšími produkty, a každý zaměstnanec dostal svůj díl. Podíly se přirozeně lišily podle postavení, takže například kněz pečující o kultovní sochy dostal větší odměnu než kuchař.
Jde nějak odhadnout například obrat takového chrámu?
Přibližně ano, máme dokonce texty shrnující celkové sumy příjmů i výdajů. Jeden fragment papyru prozrazuje, že během třetího měsíce záplav (achet) činily příjmy chrámu čtyři tisíce kusů chleba a piva. Níže na tomtéž fragmentu se nachází seznam osob zaměstnaných v chrámu, z nichž každý obdržel celkem 133 kusů jednoho druhu chleba, 313 kusů jiného chleba a 15 džbánů piva. To není zrovna málo na dobu třiceti dnů, dlužno však poznamenat, že šlo o malé kusy pečiva. Jiný fragment obsahuje tabulku přídělů pro dvanáct zaměstnanců během patnácti dnů, která ukazuje, že například lékař královského paláce dostal denně 4 chleby a jeden džbán piva, zatímco zahradník jen 1 chléb.
Průměrnou výši přídělů chrámových zaměstnanců je však velmi obtížné odhadnout. Dochované texty představují jen velmi malou část chrámového archivu a většina z nich je jen špatně dochovaná. Navíc je zřejmé, že během desítek let po které byl zádušní chrám v provozu, se počet zaměstnanců měnil stejně tak jako výše chrámových příjmů a výše odměn. Na druhou stranu tyto texty jsou pro nás jedinými přímými svědky toho, jak zádušní chrám fungoval. Oficiální záznamy takové detaily přirozeně neprozrazují.
Jaké byly metody tehdejší účetní evidence? Je možné je srovnávat s dnešní propracovanou byrokracií?
Účetní záznamy, se kterými pracujete, se našly v zádušním chrámu. Egypt je dnes vůbec znám hlavně kvůli hrobkám a pyramidám. Dalo by se říct, že páteří staroegyptské společnosti byl „byznys spojený se smrtí“?
Máme nějakou představu, kolik ve své době stálo postavení pyramidy? Jaké množství lidí bylo třeba, jaká asi byla doba stavby?
Jaký vůbec dopad na egyptskou ekonomiku měl bobtnající zádušní kult? (tj. nejen stavby pyramid, ale i pak další náklady)
Máme nějakou představu, jak rychle bývaly hrobky vyloupeny a bohatství se tedy opět dostávalo do oběhu? V rámci zádušního kultu fungovali i nějací hlídači hrobek? Jak vůbec vykradači hrobů svoji kořist mohli prodávat?
Tento rozhovor vychází v aktuálním Business Worldu 10/2005 a jeho kompletní podobu najdete na http://www.businessworld.cz/bw.nsf/ID/egypt
