Byla antická věda opravdu výhradně teoretická a pokud ano, z jakých důvodů? Jaký byl vztah mezi helénistickou vědou a přístupy, které dnes do vědy nezařazujeme, třeba astrologií? A konečně, kdy začala řecká věda ztrácet dech a jaké byly příčiny jejího pádu?
Helénistická věda se od novověké lišila nezájmem o praktické aplikace. Heronův parní stroj byl pokládán za hračku, totéž platilo pro Ktesibiovy vodní hodiny a mnoho dalších vynálezů. Mechanika byla Řeky i Římany chápána především jako zábava téměř pouťová, antice byla dosti cizí představa technického pokroku či potřeba svět nějak "vylepšovat". Co bylo příčinou této nepraktičnosti helénistické vědy?
Marxisté (ale nejen oni) tvrdili, že v době otroctví a levné pracovní síly neexistovala prostě motivace pro uvádění vynálezů v život. Na tom sice může něco být pravdy, ale důvody budou zřejmě hlubší – stroj je nakonec levnější i než otrocká práce.
Je možné, že pro antické intelektuály by praktická aplikace znamenala si se světem příliš "zadat". Pozornost upírali spíše k ideálním formám. Od Platóna byli Řekové přesvědčeni, že dokonalé matematické zákony platí pouze ve světě idejí, ve sféře nadměsíčné. Na našem světě vládne chaos a nepořádek, je sem přitahována těžká hmota (geocentrismus s privilegovaným postavením Země ve středu vesmíru byl tedy chápán spíše jako cosi negativního – zřejmě na rozdíl od pozdějšího středověku). Hmotný pozemský svět, jakkoliv i on je nějakým způsobem produktem Logu, se tedy vědě podle Řeků jaksi vzpírá.
Důraz na teoretické myšlení se netýkal jenom cílů vědy, ale i používaných metod. Logické či rétorické argumenty jasně převládaly nad experimentem. Stačí se podívat do Aristotelových encyklopedických spisů – o řadě faktických omylů zde uvedených se lidé mohli klidně přesvědčit už ve starověku, některá tvrzení šla jednoduše ověřit – a vyvrátit. To ovšem tehdy nikdo neudělal.
Někdy se můžeme setkat s tvrzením, že za pád antické vědy je zodpovědné křesťanství a jeho mocenský nástup na konci římského období. To je ovšem pravda pouze zčásti.
Podivná proměna začala už kolem roku 200 př. n. l., kdy po křesťanství ještě nebylo ani stopy. Zatímco dříve racionalismus hlásaný elitou pronikal do lidových vrstev, nyní začínají vystupovat "zdola nahoru" iracioální proudy, jimž intelektuální elita zvolna podléhá. Snad to souviselo s pronikáním blízkovýchodních myšlenek do řeckého světa (např. astrologie pochází původně zřejmě z Babylónie – naproti tomu "lokalizaci" hermetismu do Egypta provedli sami Řekové, nejde o původní egyptské učení, ale o produkt místní helénistické kultury – spisy, jejichž autorství se připisovalo Hermovi Trismegistovi, začaly v Egyptě vznikat od 2. stol. př. n. l.).
Ve vědě na přelomu letopočtu (byla-li to vůbec ještě věda) se spíše než samostatné myšlení začala objevovat slepá úcta k autoritám. Poznatky mají charakter nezpochybnitelného náboženského zjevení, jsou pokládány za dílo bohů nebo legendárních mudrců, nikoliv omylných lidských učitelů.
V době nástupu křesťanství byla již věda téměř mrtvá a nekřesťanští filozofové od Plótinova žáka Porfyria pokládali za vrchol moudrosti synkretické spisky, jakými byly např. tzv. "Chaldejské věštby". Plútarchos pak rovnou pokládal za královnu filozofie démonologii.
Zajímavé přitom je, že úpadek antické vědy se nekryl s úpadkem římské říše, ale začal už dávno předtím. V 1. a 2. století našeho letopočtu středomořský svět zažíval období ekonomické prosperity i relativního politického klidu. Není tedy pravda ani to, že odvrat od vědy způsobily katastrofální životní podmínky, které přály náboženstvím slibujícím za pozemské utrpení odměnu na onom světě. "Intelektuální" úpadek ekonomickému předcházel a pokud byl mezi nimi nějaký bezprostřední vztah, musel být první z nich spíše příčinou než následkem.
Velice zajímavá je také skutečnost, že na rozdíl od teoretické antické vědy si tehdy "praktické" cíle kladly naopak směry, které dnes pokládáme za pavědy – např. věštění a astrologie (v antice ovšem nebylo rozlišení věda-pavěda zdaleka tak zřetelné a jeden z posledních novoplatoniků Proklos se vedle sebe zabýval důkazem Euklidova postulátu o rovnoběžkách a vyvoláváním stínů bohyně Hekaty). Helénistická astrologie hojně využívala matematiky a lze ji v jistém ohledu pokládat za tehdejší nejexaktnější "vědu". Označení pro astrologa a matematika dokonce v tehdejším jazyce splývala. Pozice astrologie jako exaktní nauky byla ještě posílena, když se právě účinkem Měsíce podařilo vysvětlit slapové jevy.
Poznámky spíše na okraj:
– Určitou výjimku z hlediska praktických aplikací představuje snad Archimédés, jehož vynálezy našly využití ve vojenství. O mnoho staletí později si díky možnému vojenskému uplatnění získá respekt i vznikající věda novověká. Za Descarta se matematici mohli živit na bojištích třicetileté války např. jako poradci při dělostřelbě nebo při návrzích pevností.
– Anna Šwiderková v knize Tvář helénistického světa (Panorama, Praha, 1983) upozorňuje při hledání příčin úpadku helénistické vědy na jednu konkrétní událost, kdy Ptolemaios VIII. zvaný Břicháč po roce 145 př. n. l. vyhnal většinu vědců z Alexandrie. Ačkoliv věda se v Alexandrii samozřejmě provozovala i nadále, zlatý věk se podle Šwiderkové už nikdy nevrátil.
– O hlubší analýzu úpadku antického racionalismu se pokouší E. R. Dodds ve vynikajících knihách Řekové a iracionálno (Oikúmené, Praha, 2001) a "Pohané a křesťané ve věku úzkosti". Čtení je to poměrně znepokojivé, protože nelze nevidět určité paralely mezi situací v pozdní antice a v době současné.
