Na pultech knihkupectví se často objevují knihy označované jako "rabínská moudrost", "příběhy z Talmudu" apod. V souvislosti s židovskými svatými písmy se kromě známého označení Starý zákon můžeme setkat právě i se slovy jako Talmud, Mišna, Tóra či Kabala. Pokusme se vnést do těchto názvů určitý systém. Co je co?
***
Talmud, hlavní zdroj rabínských příběhů a ponaučení, je mnohadílné dílo zaznamenávající diskuse rabínů v průběhu mnoha staletí. Není to žádný systematický zákoník, spíše by se dal připodobnit k sýpce plné názorů z babylonských i palestinských škol, v nichž rabíni usilovali o pochopení a tím o správné následování biblických ponaučení a zákonů. Tak se mluví o delším, Babylonském talmudu, dokončeném okolo roku 500 po Kristu, a o Jeruzalémském talmudu, dokončeném okolo roku 350 po Kristu.
Talmud se skládá z Mišny („opakovat“, „učit se“) a Gemary („ukončit“ ve smyslu úplného osvojení si učiva). Zvláštnost těchto textů spočívá v tom, že oba jsou považovány za „ústní nauku“, což je pojem, který Jakob J. Petuchowski v knize Mé židovství popisuje následovně:
Písma hebrejské bible byla uznána za Boží slovo, celá hebrejská bible platila za „zjevenou“. Nebyla však podle farizejsko-rabínského učení jedinou součástí zjevení. Vedle takzvané „písemné Tóry“ prý totiž Bůh Mojžíšovi zjevil i „ústní Tóru“; a tato „ústní Tóra“ – a pouze ona – může odhalit smysl a význam „písemné Tóry“.
Mišna, sbírka rabínských rozhovorů týkajících se zákonů, byla redigována a sepsána zhruba okolo roku 200 po Kristu. Je rozvržena do šesti „nařízení“ a ta jsou zase rozdělena do traktátů. Gemaru lze považovat za pozdější rozvedení a vysvětlení Mišny. Mišnický traktát Avot, z něhož se v naší knize hodně cituje, vybočuje z řady, neboť se nezabývá zákony, nýbrž moudrými ponaučeními.
Slovo „Tóra“ se jednoduše nedá přeložit jediným slovem. Obvyklý překlad „zákon“, který se vztahuje na Septuagintu, opomíjí „poučnou“ část Tóry (tedy tu, která nepřekládá zákony). Překlad „nauka“ naopak ignoruje zákonodárnou část. Z toho vyplývá, že slovo „Tóra“ znamená obojí. Navíc se vztahuje nejen na Pentateuch, tedy na tzv. „Pět knih Mojžíšových“, nýbrž v širším smyslu na celou bibli.
V jednom úvodu k rabínským příběhům představuje Petuchowski důležité obsahové rozdělení židovského písemného a myšlenkového odkazu v klasickém rabínském písemnictví až do dokončení Babylonského talmudu. Existovaly dva typy literatury, aniž by samozřejmě texty samy ve své výstavbě toto odlišení zaváděly. První se jmenoval halacha, tzn. „cesta“, po níž se má kráčet, tedy biblický zákon v rabínské interpretaci. O tuto interpretaci se často vedly spory a vždy se vyskytovaly snahy dosáhnout – obvykle rozhodnutím většiny hlasů – všeobecně závazného rozhodnutí.
Všechno, co v úzkém smyslu slova nepatřilo k „zákonu“, se nazývalo hagada (hebrejsky) nebo agada (aramejsky). Toto slovo znamená totéž co „vyprávění“ […]. Agada je kerygmatické „vyprávění“ jakoby vyloupnuté z biblického textu.
Petuchowski vyvozuje, že halacha vnášela do života Židů určitou stejnorodost, zatímco agada zůstala zcela svobodná. „Ano, oceňovalo se dokonce i to, že v této oblasti vedle sebe existovala hojnost nejrůznějších, a dokonce protiřečících si výpovědí, aniž by se víceméně někdo snažil je navzájem sladit.“ Agada se nečiní nárok být uznána „za ‚typickou‘ nebo ‚normativní‘ pro náboženské myšlení rabínů.
***
Text je s mírnými úpravami citován z předmluvy ke Knize rabínské moudrosti, kterou vydalo nakladatelství Portál. Podrobnější informace o knize viz
http://obchod.portal.cz/kniha.asp?csl=9601
Zítra se dostaneme k výkladu pojmu Kabala.
