Nejpřesvědčivější je totiž zkoumat rozdíl při zpracování různých písem u jediného člověka. Zde ale narážíme na to, že nějaké písmo/jazyk je primární, takže se zpracovává víceméně automaticky, druhé písmo/jazyk jsme se už učili jinak. Naštěstí v Japonsku se používá více systémů vedle sebe – slabičná hirakana a katakana a znaková kandži (upravené čínské znaky).
Empiricky se potvrdilo, že různá poškození mozku přitom mohou fungovat specificky. Např. poškození levé zadní spánkové kůry naruší schopnost používat kandži (samozřejmě ještě nutno rozlišovat čtení a psaní), kana však ovlivněna být nemusí. Výzkumy ukazují, že poškozeným je v tomto případě centrum pro zrakové rozlišování „nelingvistických“ předmětů. Jak kana, tak i kandži aktivují přirozeně oblasti pro fonologii a sémantiku.
Když se vedle sebe zkoumala kanždi, kana a angličtina, zpracování kandži navíc vedlo k aktivaci v pravé hemisféře, okcipitální a temporální kůry. Lišila se ale i mozková aktivita u kany a angličtiny; aktivována byla především fonologická a sémantická centra, u angličtiny ale navíc i centra spojená s pamětí – zde ale možná proto, že Japonci si anglické znaky/slova museli aktivněji snažit vybavit.
Zdroj: František Koukolík: Lidský mozek, Galén 2012 a další
(jde o třetí vydání, víceméně o novou knihu)
Poznámky:
– Jde o „tvary“ písmen, nebo jednotky, které reprezentuje? V Koreji se snad používá abeceda-písmena tvořená čínskými znaky, to už asi v mozku funguje jako abeceda? (Ostatně i znaky současných západních abeced byly původně pro tento účel použité hieroglyfy.) Liší se v tomto ještě slabičné a hláskové písmo? Fungovalo jinak třeba zpracování lineárního písma B a jinak alfabety?
– Jak se zdá z popisu výše, obrázkové písmo vyžaduje „něco navíc“. Platí, že člověk může být neschopen zvládat obrázky, ale abecedu ano – nemělo by tomu být však naopak? Na druhé straně ale zdroj výše zmiňuje i kuriózní hypotézu, že totiž rozšiřování západních abeced může souviset i s rozšiřováním genu ASPM (dnes frekventován hlavně na Blízkém východě a v Evropě). Jinak se ale abecední písmo pokládá za snadnější. Možné námitky: rané fáze slabičného/abecedního písma bez interpunkce, mezer, verzálek apod. tyto vlastnosti neměly? Snad je obtížnější se takové písmo oproti obrázkům vůbec „začít učit“? Subjektivně se mi však vazba abeced s konkrétním genem zdá být jako blud, navíc i dnes je frekvence příslušné formy ASPM v Evropě i na Blízkém východě pod 50 %. Tato varianta genu se prý objevila asi před 6 000 lety.
