Student World

Nostratická teorie zpochybňuje nezávislý původ mnoha velkých jazykových rodin: Podle ní mají společný původ například jazyky semitohamitské, indoevropské, uralo-altajské a drávidské. Příslušný prajazyk měl existovat někdy v poslední době ledové.

S celou hypotézou ruský lingvista Illič Svityč v 60. letech. Jeho teorie si brzy získala řadu stoupenců i rozhodných odpůrců. Svityčovi žáci dokonce vydali slovník (nebo alespoň pokus o něj) celého prajazyka.
Postupně se objevovaly názory, že z nostratického prajazyka lze ve skutečnosti odvodit jazykových rodin ještě mnohem více – jazyky eskymácké, číno-tibetské, australské, ugrofinské. Nostratická teorie se tím dostala do blízkosti "monogenetických" hypotéz, tedy takových, které se domnívají, že všechny současné lidské jazyky lze odvodit z původního jazyka jediného.
V současné době je však k celé nostratické hypotéze většina lingvistů spíše skeptická.

(Zdroj: Jiří Černý: Úvod do studia jazyka, Rubico, Olomouc, 1998, http://www.rubico.cz)

Další poznámky
– Nostratický slovník, který vydali Svityčovi příznivci, samozřejmě neobsahuje názvy zemědělských plodin, protože ty před 12-20 000 lety ještě naši předkové neznali. Vůbec je lehce podezřelé, že identifikovaná praslova přesně odpovídají životnímu stylu, který spojujeme s pozdním paleolitem. Mimochodem, o stupni podrobnosti, se kterou je hypotetický prajazyk "rekonstruován", že podle jeho tvůrců existovala například totožnost slov "léčit" a "kouzlit" (informace bez záruky: četl jsem pouze o slovníku, nikoliv slovník jako takový).
– Jiří Černý uvádí na podporu nostratické teorie některé skutečně zarážející podrobnosti, které existují na úrovni základní slovní zásoby třeba mezi původními australskými jazyky a latinou (a kde zjevně nejde o výpůjčky). Problém je však v tom, že lze velmi těžko rozhodnout, zda taková podobnost dokládá společný původ nebo vznikla náhodně. Po určité době "rozchodu" dvou jazyků se již dá těžko říct, zda spolu vůbec kdy souvisely, podobnost začne splývat se šumem, statistické zkoumání nám už nedokáže nic říct. V této souvislosti třeba existuje těžko rozhodnutelný spor, zda japonští Ainové hovoří jazykem indoevropského původu. Každopádně ale, pokud neexistují přesvědčivé důkazy společného původu, je na místě spíše skepse (u Ainů i nostratické teorie).
– Nostratické jazyky se někdy pokládají za prazáklad většiny jazyků severní polokoule. Jazyky kontinentální Afriky se to této skupiny zpravidla nezařazují. Pokud však zastáváme monogenetickou hypotézu, pak by se původní prajazyk měl zřejmě objevit právě v Africe. Současný stupeň poznání klade posledního žijícího předka všech dnešních lidí do doby asi před 200 000 lety, prvního člověka dnešního typu asi do doby před 100 000 lety (do jižní Afriky). S přihlédnutím k těmto datům i geografii bychom měli hledat i vznik prvního jazyka. Samozřejmě, že nostratičtina chápaná jako řeč stará např. 20 000 let takovým jazykem být nemohla.
– Ve 20.-30. letech existovala v Sovětském svazu "nová jazyková škola", tzv. marrismus. Podobně jako u Lysenkovy biologie šlo o příklad pavědy. Odpůrci nostratické teorie tvrdí, že tato vykazuje některé analogické rysy marrismu (pokud vykládat svět pomocí nepřípustných zkratek), Illič Sityč je však zpravidla pokládán za badatele seriózního.

autor Pavel Houser