Kniha „Co by bylo, kdyby?“ je dostatečně charakterizována už svým názvem. Po Nialu Fergussonovi tedy máme v nabídce česky psaných knih další virtuální dějiny.
Jednotlivé příspěvky v této antologii jsou relativně krátké a popravdě řečeno často nepůsobí argumentačně moc propracovaně, na druhé straně se jich tam díky tomu vešlo opravdu hodně. Druhou specialitou je důraz na vojenské dějiny – ono „kdyby“ se zde tedy týká výsledků bitev.
Je samozřejmě otázka, nakolik můžeme virtuální dějiny pokládat za seriózní vědu a nakolik jde spíše o „coctail-party science“, nicméně zkusme si několik scénářů podle této knihy zde pokusím převyprávět.
V roce 701 př. n. l. přerušila asyrské obléhání Jeruzaléma epidemie. Co kdyby město naopak padlo? Možná by se v Palestině nikdy neprosadil židovský monoteismus v tak čisté podobě, jak k tomu došlo později (v době babylonského zajetí byl už podle autora úvahy upevněn dostatečně, aby katastrofu přežil a naopak ji využil ke svému dalšímu posílení). Nikdy by tedy nevznikla ani další náboženství vycházející ze Starého zákona – křesťanství a islám.
Co kdyby Peršané v roce 480 př. n. l. zvítězili u Salamíny, nebo kdyby Řekové z bitvy ustoupili? Peršané by se převalili přes hradbu na korintské šíji, jednota řeckých států by zřejmě nevydržela a pokoušely by se na vlastní pěst vyjednat co nejvýhodnější podmínky kapitulace. Evropská civilizace v dnešním slova smyslu by možná vůbec nevznikla, a to dokonce ani tehdy ne, kdyby Řekové zastavili Peršany jiným způsobem.
Právě fakt, že vítězství bylo dosaženo na moři, prostřednictvím nemajetných (nebo alespoň půdu nevlastnících) athénských veslařů, pak totiž umožnil v Athénách další akceleraci politických změn. Z tohoto hlediska měla Salamína mnohem větší význam než jiná řecká vítězství, Marathon, Plataje, kde bojovali především těžkooděnci-hoplité… Proto třeba Platón ve svém posledním díle, Zákonech, nevrle prohlásí, že Salamína Řeky zkazila.
Co kdyby Alexandr Veliký padl na řece Graníku (první větší bitva jeho perského tažení, kde proti němu stály armády maloasijských satrapů)? Makedonci by bitvu sice stejně vyhráli, ale další vývoj by byl už úplně jiný. Řecké státy by odpadly od Makedonie (jako se to skutečně po Alexandrově smrti stalo v tzv. lamijské válce), vznikly by spory o nástupnictví a perské tažení by bylo ukončeno. Persie by se udržela, v Řecku by se vedoucí silou opět staly Athény, které by expandovaly na západ a nakonec se nutně střetly s Kartágem. V té době by ovšem probíhal také vzestup Říma. Nakonec by se Řím rozšířil přes celé Středomoří až k hranicím Persie. Politické hranice by byly podobné, ale Orient ani Řím by nebyly prodchnuty helénistickou kulturou, nikdy by se neobjevilo křesťanství, renesance ani osvícenství…
Další verze spekulací můžeme odvíjet od možnosti, že by Alexandr naopak žil déle a nezemřel ve 32 letech, eventuálně co kdyby přijal mírovou nabídku Dareia a hranicí mezi oběma říšemi se stal Eufrat.
Do čtvrtice bitva v Teutoburském lese roku 9 n. l. Co kdyby si Římané dali pozor a léčce se vyhnuli? Nebo co kdyby nepršelo, půda byla suchá/pevná a legie dokázaly germánský útok odrazit? Minimálně by nevznikla jedna z legend o hrdinném Arminiovi/Hermanovi, která posléze vždy znovu ožívala v evropských anticivilizačních hnutích až po Hitlera. Jinak samotný fakt, že by Řím měl na dalekém severu o chudou provincii víc, by další osud říše ani zvlášť ovlivnit nemusel.
A nakonec bitva u Adrianopole, kde roku 378 zahynul císař Valens. Mohla římská říše přežít i na západě, pokud by se císař do boje s Vizigóty vůbec nepustil nebo počkal na příchod posil? V naší knize je popsán následující scénář: římská říše už překonala předtím jednu krizi (rozpad ve 3. století), kdy se zdála být v troskách. Pokud by nyní došlo k ekonomickým, politickým i vojenským reformám, mohla se vzchopit i podruhé. A pokud by nakonec existoval takhle silný křesťanský stát, nejspíš by se v 7. století nekonala ani expanze islámu.
Západní svět by trochu připomínal Čínu se samovládným císařem, chápaným jako zplnomocněnec nebes. Neexistoval by pád do „temných staletí“ stěhování národů, neustavila by se nezávislá církevní moc (viz vývoj v Byzanci), nekonala by se renesance (nebylo by ji třeba), nebyla by ani Magna Charta…
Druhý díl o virtuálních dějinách, tentokrát 20. století:
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/56C992FA5EE324E0C125722E005A94DA
Zdroj: Robert Cowley (editor): Co by bylo, kdyby?, Academia, Praha 2005
o knize viz http://www.kosmas.cz/knihy/125160/co-by-bylo-kdyby/
