Dýchánek
je název pro poklidnou družnou zábavu, dnes nejčastěji ve spojení kávový dýchánek a čajový dýchánek ("sadomasochistický dýchánek" jsme v Českém národním korpusu našli jen ojediněle). Slovo zní starosvětsky obrozensky, ale proč je jeho základem dýchání? Za obrození už byl dýchánek („pospolu v kole sezení“) běžný, název tedy nevznikl pro potřeby rozvíjejícího se společenského života, jak by se nám zdálo. Tenkrát ovšem dýchánek bylo také pojmenování důvěrné rozmluvy mezi čtyřma očima. Tomu také dává za pravdu Komenský, mají jeden dýchánek je pro něj označení důvěrného dohovoru. A udělejme ještě krok do minulosti, do patnáctého století – a v dobových přírodovědných pojednáních se dovíme, že dýchánek je „hadí kámen, rozličných barev, kolem něhož se hadi splétají a na který (prý) společně dýchají“. Zde je tedy původní motivace. Je to překvapivé zjištění: naše společenská zábava se jmenuje podle hadího páření!
Chvostoskok sněžný
(Památce profesora Dalibora Povolného)
Takový název vymysleli obrozenci pro živočicha do té doby česky nepojmenovaného, drobný hmyz s odborným jménem collembola. Pojmenovali ho výstižně na základě toho, že dovede skákat do velké dálky ne nohami, ale pomocí zvláštní vidlice umístěné vzadu na těle, jako ocas či chvost. U nás žijící chvostoskok sněžný dostal svůj přívlastek podle toho, že posedává a skáče ve velkém množství na tajícím sněhu. Spolu se splešťulí blátivou, outloněm váhavým, blbounem nejapným, kapustňákem širokonosým, poletuchou bělolící, člunozobcem velkým, tlamounem mosambickým, ježurou ryzoocasou a stovkami dalších reprezentantů doplnili tehdejší prořídlou českou terminologii fauny. Kdyby se to dálo dnes a ne před dvěma stoletími, považovali bychom umělé zavádění takových názvů za nejapnou provokaci. Ale ony přesto ta dvě století vydržely. To proto, že bratři Preslové a ostatní Jungmannovi spolupracovníci už tenkrát intuitivně poznali, že odborné názvy mohou být jazykově ztvárněny jinak, schválně jinak než běžné každodenní výrazy. Odtud to množství jejich složenin a provokativně neotřelých adjektivních přívlastků. Dnes už na to máme teorie o parasystémech, tenkrát to byla osvícená praxe.
Úryvky z knihy:
Dušan Šlosar: Otisky
Vázaná, 120 stran, 60 ilustrací, ilustrace Jan Steklík, 175 Kč, ISBN 80-7363-029-X, Dokořán, vyšlo 06. 02. 2006.
Anotace vydavatele:
Otisky jsou třetí částí trilogie o češtině. Přinášejí výklady o původu zajímavých slov, v nichž se otiskly stopy jejich původu a jejich historie. Čeština uchovává slova, která jsou starší než ona sama, a vedle toho má i pojmenování, která vznikla docela nedávno. Čtenář tu najde třeba vysvětlení názvů některých našich velkých řek, dočte se, který měsíc byl hruden, proč se posvícení na Moravě říká hody a ve Slezsku krmaš, co to je hural, odkud se vzal název chvostoskok, co má granát společného s granátovým jablkem, co to je šukati, odkud mají Brňáci slovo šalina a tak dále. A zároveň uvidí, jak se na to dívá ilustrátor Jan Steklík.
Objednávka etc. viz http://www.dokoran.cz/index.php?p=book.php&id=223
Poznámka na okraj Pavel Houser: před přečtením "hadího" výkladu jsem si myslel, že dýchánek nějak souvisí se společným "dýcháním", tj. přátelskou atmosférou – dýmka míru, nebo snad arabská dýmka vodní, která taktéž koluje. Eventuálně s tím, že dýchánek se netýká dýchání, ale "ducha" (tj. prostě setkání lidí, kteří jsou nějak duševně spřízněni).
