Anatomicky moderní Homo sapiens existuje možná i déle než 150 000 let, to, co označujeme jako „moderní lidské chování“ (zdobení těla a jiné umění a artefakty, které interpretujeme jako doklady náboženství, tedy „symboly“, ale i konkrétní technologie typu luku, navíc se rychle vyvíjející a lišící se místo od místa) je ale mladšího data, alespoň pokud nám jde o něco jiného než izolované jednotlivosti. Z čehož lze usoudit, že příslušnou změnu kultury už nejspíš neodstartovalo třeba další zvětšení mozku, ale spíše jiné faktory.
Vědci z University College London publikovali v časopisu Science analýzu, podle níž hlavní podíl na vzniku moderního chování měla vzrůstající hustota obyvatelstva – tedy faktory de facto ekologické. Vyšší hustota umožňuje směnu (Obchod se rozvíjí od starší doby kamenné), specializaci, nakonec se snižuje i pravděpodobnost, že nějaká inovace zajde v izolaci jen proto, že jí rozumí jediný člověk. Udržení určitých odborných znalostí i abstraktních konceptů prostě vyžaduje nějaké interakce a migrace mezi skupinami. A migrace jsou zase z tohoto pohledu účinné jen tehdy, lze-li migrovat jinam než pustiny. Vynález se ujme nikoliv sám o sobě, úspěšný vynálezce musí mít náležité „konexe“ – například nebýt poustevníkem. Platí to i dnes, ale ještě mnohem více před 100 000 lety. Tehdejší lidé nebyli (alespoň dle autorů článku) hloupější než my dnes, ale znalosti se tehdy obtížněji kumulovaly.
Podle autorů článku z toho vyplývá, že moderní chování se objevovalo nezávisle na sobě v různých částech světa, kde bylo dosaženo právě určité hustoty obyvatelstva – to samozřejmě zpětně také nemůžeme přímo měřit, nicméně si tyto faktory mají odpovídat. Vývoj hustoty obyvatelstva v určitých obdobích v určitých oblastech můžeme odhadovat nejen z paleontologických nálezů, ale i z genetických analýz.
Moderní chování se poprvé objevilo v subsaharské Africe, nikoliv na periferiích, jimiž tehdy byly Blízký východ a Evropa, kde Homo sapiens teprve pronikal do světa obývaného neandrtálci (viz také: Neandrtálci předstírali, že jsou Homo sapiens?). Současně ale moderní chování v Africe také dočasně zmizelo, když zde v důsledku bottle-necku (asi klimatická příčina) hustota osídlení opět poklesla. Takže určité doklady „moderního chování“ máme z Afriky z doby už před 100 000 lety, pak se ale zdá, že tyto stopy opět mizí, asi před 40 000 lety se objevují znovu v subsaharské Africe i v Evropě (ale třeba ne v Austrálii, byť ta je tehdy také osídlená – Počátky osídlení Austrálie se posouvají stále hlouběji do minulosti).
Zdroj: Eurekalert
Poznámky:
– Samozřejmě je možné, že roli zde hrála i nějaká jiná neanatomická změna; Dawkins lehce žertovně v Příběhu předka uvažuje, že to mohla být nějaká proměna jazyka, třeba objev podmiňovacího způsobu, který výrazně zvýšil možnost mluvit o abstraktních věcech. Trochu jiný pohled viz i článek Kdy se z nás stali lidé?
– Viz situace technologického úpadku na Tasmánii, kde po jejím oddělení od Austrálie zřejmě nebyl dostatečný počet obyvatel. Z jiného soudku postkatastrofická scifi, kdy se hrstka přeživších marně snaží udržet civilizační úroveň.
– Jistě člověka dnes přepadají misantropické nálady, má pocit, že lidí je kolem něj naopak příliš mnoho. Moderní město by se ale dalo chápat naopak jako ideál: dostatečná koncentrace obyvatelstva na to, aby se určité služby vyplatilo nabízet nebo byly alespoň levné (od telekomunikací přes supermarkety až po to, že je jistě levnější vytopit v zimě jeden panelák než ekvivalent samostatných domků), současně ale anonymita a lhostejnost, lidé nejsou nuceni spolu v autobuse vcházet v „osobní“ sociální interakci. Řadu těchto kladných rysů ještě zvýrazňuje internet.
– Mění tyto pohledy něco při sporech o „hrozbu přelidnění“? Snad od určité hustoty lidí už efekt výměny technologií není dostatečně silný? Nicméně i tak by popsaný pohled bylo možné chápat jako polemiku s malthusiánstvím.
