Rád bych zareagoval na článek o etruštině, který vyšel na Scienceworldu 16. 8. 2006 (http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/DD05CAEC23C95C9EC12571B70057B904). Dnešní znalosti a hlavně souvislosti týkající se této problematiky jsou mnohem širší. Zejména pokud se jedná o ostatní předindoevropské jazyky starověkého Středomoří.
Etruština je dnes řazena o širší skupiny jazyků, které dostaly název „tyrhénská jazyková rodina“. Do této skupiny patří v článku zmiňovaný jazyk z ostrova Lemnos, ale také severoitalská reatština. Raetštinou se mluvilo ještě v 6. století před naším letopočtem na severu Itálie ve východních Alpách. Známe několik krátkých nápisů v raetštině z tohoto období a jejich podobnost s etruštinou je zřejmá. Odlišnosti od etruštiny jsou pouze v některých koncovkách.
Dalším zajímavým jazykem této rodiny je méně známá severní piceneština. Tou se mluvilo v 6. století před Kristem v oblasti severovýchodní Itálie a na rozdíl od jižní piceneštiny evidentně nepatří mezi indoevropské jazyky. Nejrozsáhlejší známý nápis v severní picineštině je Novilarajská stéla (dnes uložená v římském muzeu) pocházející z přelomu 7.a 6. století před Kristem. Podobnost tohoto textu etruštině je "do očí bijící" a s pomocí současného etruského slovníku se dokonce můžeme pokusit o přibližný překlad textu na stéle.
Zřejmě nejžhavější novinkou v oblasti etruského jazyka je nález zlaté etruské knihy v Bulharsku. Kniha má 6 stran a rozměry 5 krát 4,5 centimetrů. Je datována do období po roce 600 před Kristem a byla nalezena u řeky Strouma v jihozápadním Bulharsku. Pochopitelně, že se asi jedná o etruský import do tehdejší Thrákie, nicméně poslední dobou se objevují nálezy drobných etruštině podobných nápisů v právě v této oblasti.
Poslední novinkou v oblasti výzkumu Etrusků jsou výsledky studie genetických analýz ostatků v etruských hrobech. Podle této studie Stanford University nemá miochondriální DNA lidí pohřbených v etruských hrobech přímou souvislost s mitochondriální DNA současných Toskánců. Přičemž je třeba upozornit na to, že genetická paleta současných Toskánců se zformovala před 10 až 5 tisíci lety. Etruskové pohřbívaní ve svých typických hrobkách patřili zřejmě k etniku, které nebylo místního původu.
Naše znalosti se bezpochyby rozšiřují a Etruskům ubývá na jejich tajemnosti. Teorie o autonomním původu Etrusků v Itálii, opírající se zejména o archeologickou spojitost místních kultur, dostala dost tvrdou ránu od výše zmíněné genetického studie.
Je velmi pravděpodobné, že celá tyrhénská jazyková rodina dominovala italskému poloostrovu před příchodem prvních Indoevropanů (tedy italických kmenů). To znamená zhruba před rokem 2000 před Kristem. Dále je zřejmé, že se tato jazyková rodina vyskytovala i v egejské oblasti. A právě zde má zřejmě i svůj původ.
Prohlédněme si tedy podrobně zmapovanou situaci, která panovala v egejské oblasti během několika posledních několika tisíc let.
V průběhu 7.-5. tisíciletí př. n. l. přicházeli do Řecka postupně a pomalu první zemědělci z Malé Asie a zformovali zde svébytnou kulturu. Od 4. tisíciletí přichází ze severu (z Balkánu) první skutečně agresivní invaze a v celé oblasti vznikají opevněná sídla. Celá situace vrcholí vznikem kykladské kultury, která dominovala východnímu Středomoří ve 3. tisíciletí před naším letopočtem. Právě v této kultuře bych spatřoval počátky tyrhénské (nebo ještě obecněji egejské) jazykové rodiny. (Je velmi příznačné že její zakladatelé přišli ze severu jako pozdější Indoevropané, protože etruština a celá tyrhénská jazyková rodina vykazují jisté podobnosti s protoindoevropšitnou.) Od roku cc 2200 před Kristem začíná invaze indoevropských Řeků; zajímavé je, že hlavní nápor z Balkánu je soustředěn na Peloponés a celá východní a egejská oblast je zpočátku ušetřena.
Tlak Řeků je tvrdý a původní obyvatelé Řecka (Řekové je nazývali Pelasgové) částečně migrují na západ a usazují se v Itálii. (Řekové nám zanechali zprávy o tom, že Pelasgové ještě dlouho žili v egejské oblasti, kde byl na ostrově Lemnos nalezen výše zmíněný nápis). Právě v této době prožívá střední Itálie významný kulturní rozvoj s výrazným egejským vlivem a od 18 století před Kristem je patrný i silný kulturní vliv střední Itálie v alpské oblasti (velmi pravděpodobně se v Alpách začíná mluvit raetštinou).
Tyrhénským nebo obecněji egejským jazykem se mluvilo pravděpodobně i na staré Krétě, ta však prožívá od poloviny 3. tisíciletí silný semitský kulturní vliv z východu, a tak jsou některá slova v lineárním písmu A identifikována jako semitská. (Avšak některé slova z lineárního písma A jako jména osob a bohů a slovo pro celek, součin – "kuro" jsou zřejmě egejského původu: etrusky celek – "churu")
Odkazy:
Genetická studie Etrusků – http://www.sciencedaily.com/releases/2006/05/060526065706.htm
Nápis z Lemnu – http://en.wikipedia.org/wiki/Lemnian
Bulharský nález – http://farms.byu.edu/display.php?table=insights&id=357
Piceneština – http://www4.tpgi.com.au/etr/etrusk/po/picene.html
Etruský slovník – http://etruscans1.tripod.com/Language/
