V období antiky byla oblast Středomoří propojena s Dálným východem řadou obchodních stezek, ať už vedoucích po moři nebo po pevnině. Výměna zboží probíhala skutečně v masovém měřítku. Jedním z dokladů konce Říma je pak právě náhlý zánik tohoto obchodu. Importované předměty mizí. Znovu se pak začnou objevovat až později, ve větší míře však až v období zámořských objevů. Oproti římskému období zde však bude jeden velký rozdíl.
Obchod Říma s Dálným východem měl totiž trochu patologických charakter. Až na několik průmyslových komodit (keramika) totiž římská říše neměla jak za luxusní zboží vyráběné v Orientu platit. Platila tedy především zlatem a stříbrem, tento mechanismus však dobře fungoval pouze tehdy, dokud říše rostla a získávala stále nové zdroje (např. jako kořist z nově dobytých měst). Jakmile se expanze zastavila (respektive připojit nějaké území už vyšlo na víc, než byla jeho "hodnota"), Řím se začal propadat bludného kruhu pasivní obchodní bilance. Pokusy řešit situaci zvýšením daní jen zesilovaly negativní trendy. Zásoby zlata se postupně vyčerpaly, v karolinské době byl už zlata takový nedostatek, že se přestaly razit i zlaté mince.
Jednou z motivací pro zámořské objevy bylo obeplout Afriku a obnovit přímé obchodní spojení s Orientem, které bylo přerušené po zániku křižáckých království v Levantě a vzniku osmanské říše. Portugalcům se do Indie opravdu podařilo doplout, v Anglii a v Holandsku vzápětí vznikly společnosti specializující se na obchod s Dálným východem. V čem byla situace nyní jiná oproti římské říši, co mohla Evropa výměnou nabídnout?
V první řadě expanze nyní probíhala ve spojení s vojenskou převahou evropských mocností. V římské říši nebyl obchod v evropských rukou. Ale ani v 16. století nebyli Evropané nějakými pány Dálného východu, drtivá většina zboží dováženého do Evropy z východní Asie byla nikoliv vojenská kořist, ale získána obchodními výměnami. Čím za ně zaplatit?
Nějaký čas, a v tom se situace příliš neodlišovala od obchodu v římské době, byli Evropané nuceni platit zlatem. Naštěstí pro ně ale vedly zámořské objevy také k objevu a vydrancování bohatých říší ve Střední a Jižní Americe. Evropa byla zlatem alespoň na nějaký čas přímo zaplavena. Inflace změnila hospodářské poměry, nicméně obchodní výměnu s Dálným východem bylo možné nějaký čas ufinancovat a obchodní schodek překlenout.
To ovšem nemohlo trvat věčně. Zatímco některé země bohatství "prožraly" a poté, co zlatý proud vyschl, se dostaly do vleklé krize, v jiných (Holandsko, Anglie, částečně Francie) došlo v tomto období k prudkému průmyslovému rozmachu. Prvním odvětvím, které umožnilo zaplavit východoasijské trhy kvalitním, levným a masově vyráběných zbožím, byl textilní průmysl.
Zdroj: Paul Johnson: Nepřátelé společnosti, Rozmluvy, Řevnice 1999 a další
Poznámka: Paralela s čínským textilem v moderní době?
