V jistém ohledu by zcela racionálně dávalo smysl ušetřit si čas a námahu, nicméně v řadě případů lidé volí raději „složitější“ cestu. Nejenom to pokrytecky tvrdí a vyplňují v dotaznících, ale skutečně se tak i chovají.
Ba co víc, stejně mají za určitých okolností fungovat i zvířata. Laboratorní krysy se takto podařilo naučit, že když mačkají tlačítko, vypadne z dávkovače vždy po určitém časovém intervalu potrava. Pokud nyní krysám poskytneme plný hrníček jídla, budou se mít přesto potřebu vracet k dávkovači. Ariely to interpretuje tak, že i zvířata často volí složitější cestu k dosažení svých cílů, jen aby měla pocit, že si úspěch zasloužila…
Zdroj: Dan Ariely: Jak drahá je intuice?, Práh 2011
Poznámky:
– Tyto závěry lze ovšem snadno zpochybnit. Celá řada lidí se nijak nezdráhá získávat peníze „za nic“, ba existuje asi i opačný efekt: když člověk něco získá fíglem, má z toho ještě větší radost, protože si tím dokáže svoji chytrost (no – a je to pak ale „za nic“?).
– Navíc, pokud jednou získáme nějaké know-how typu mačkat tlačítko-vypadne potrava, pak se tohoto způsobu možná můžeme držet čistě ze setrvačnosti, protože nám přijde spolehlivější než nové, ještě v čase neověřené postupy.
– Získávat něco „prací“ se může jevit jako stabilnější strategie.
– Bude se lev, který najde mršinu, obtěžovat s lovem, aby si jídlo „zasloužil“? (I když na druhé straně je fakt, že třeba u vlčí smečky je lov i společenský rituál a vlkům v zajetí tato činnost chybí.)
– Kniha jako celek je (subjektivně) poněkud kýčovitá, většina uváděným výsledků by se dala interpretovat i jinak.
