Student World

Výhodnost jednotlivých strategií závisí především na okolním prostředí, jeho „příznivosti“ životu a stabilitě podmínek. Na (relativně) K a R stratégy můžete dělit druhy, jedince v rámci druhu, ale třeba i jedince v různých etapách svého života. Nemohla by být R a K také náboženství, pokud předpokládáme, že mezi nimi dochází k něčemu na způsob darwinistické selekce?

To lze chápat dvěma způsoby. Buď tak, zda má náboženství zájem spíše o hodně oveček, nebo jen o pár, zato však lidí mocných, vysoce postavených apod.

Antropologové Vernon Reynolds a Ralph Tanner ale uvažují trochu jinak: spíše o tom, zda náboženství má kodex, který dělá z jeho vyznavače spíše K nebo R stratéga. Přikazuje náboženství rozmnožovat se co nejvíc (jaký je vztah k polygamii?), nebo sexu naopak staví do cesty překážky? Autorům např. vychází, že judaismus i další semitská náboženství jsou v tomto ohledu typu R (což odpovídá i nepříznivým přírodním podmínkám, pouště, nestabilní zdroje obživy – „rozmnož se, jak nejvíce to jde, třeba alespoň některý z potomků přežije“), naopak křesťanství spadá spíše do skupiny K.

O charakteru náboženství ve vztahu ke strategiím K a R lze ovšem určitě spekulovat i řadou dalších způsobů. Např. náboženství nabízí svým vyznavačům více možných rolí, v nichž v jedné se reprodukce maximalizuje, ve druhé třeba minimalizuje (celibát). Mohou se také lišit požadavky pro muže a pro ženy, eventuálně některé z požadavků podle toho, zda interakce probíhá uvnitř náboženské komunity nebo ve vztahu k vnějšímu světu…

Každopádně se ale zdá zajímavé uvažovat o typu náboženství v závislosti na přírodních podmínkách; a tím se nemyslí něco tak banálního, jako že náboženství teplých oblastí zakazují vepřové maso.

Zdroj: Michael Ruse: Charles Darwin, Academia 2011

autor Pavel Houser