***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
.
Feynman kromě klasických pavěd ukazuje, že na slově věda parazitují různé více méně šarlatánské a nefungující koncepce v oblasti výchovy, vzdělávání, zacházení se zločinci apod. V téhle souvislosti používá termín „kargokultická věda“ (kargokult je ono známé „přivolávání letadel“ v Tichomoří). Navenek se zde uplatňují předpisy a formy vědeckého bádání, ale něco podstatného tomu chybí – minimálně výsledky (podobně jako vyznavačům kargokultu).
Nakonec Feynman dojde i ke kritice přírodovědecké praxe. Uvádí, že mu vadí jakýsi nedostatek „vědecké čestnosti až do krajních mezí“. Když je publikován nějaký výsledek, měl by jeho autor současně vždy uvést úplně všechny možnosti, které ho zpochybňují (občas sice autoři klamou sami sebe, ale vesměs si jsou těchto zpochybňujících pohledů velmi dobře vědomi, lépe než někdo, kdo výzkum neprováděl). Publikovány by měly být i negativní výsledky, že někdo po něčem pátral, ale nedopátral se – ušetřilo by to třeba práci s opakováním téhle slepé cesty. Při publikování by se měl člověk snažit uvést VŠECHNY informace, které má k dispozici. Feynman v téhle souvislosti dává vědu do protikladu s reklamou, pro kterou je typický zase důraz na selektivní informaci.
Publikovat všechny informace samozřejmě vylučuje provádět určité měření, až vyjde, „jak má“ nebo zahrnout právě potřebné množství korekcí.
Feynman si také všímá vztahu vědců k politikům. Kritizuje, že jim vědci poskytují informace/expertizy, jejich zveřejnění však nechávají na politicích. Ti samozřejmě zveřejní jen takové výsledky, které se jim zrovna hodí. Jakmile se politik obrátí na vědce s určitou otázkou, měl by podle Feynmana vědec svůj výsledek automaticky zveřejnit.
Nakonec Feynman uvádí jako příklad správného vědeckého výsledku zjištění, ke kterému dospěl Young v roce 1937, když prováděl oblíbené pokusy na krysách pobíhajících bludištěm. Ať už byly krysy do bludiště puštěny z jakékoliv strany, vždycky snadno našly dveře, za kterými byla v minulém kole potrava. Jak to dělaly?
Young nejprve natřel všechny dveře tak, aby byly stejné, krysy však nezmátl. V další verzi vyloučil, že krysy potravu ucítí (používal různé chemikálie, dal v příštím kole potravu k jiným dveřím atd.). Krysy opět zamířily k původním dveřím. Následně se soustředil na rozdíly v osvětlení. Nakonec zjistil, že krysy se dokázaly orientovat podle rozdílů ve zvucích podlahy, po které pobíhaly (což se pak ošetří umístěním chodbičky do písku).
Young vlastně nepřišel s ničím „novým“, ale Feynman právě tohle pokládá za prvotřídní vědecký výsledek: „…objevil všechno, co musíte udělat, abyste o krysách něco objevili.“ Youngovy články se však necitují, je prakticky neznámý, ba dokonce další experimenty s krysami v bludišti se prováděly bez zřetele k jeho výsledkům…
Zdroj:Richard Feynman: To nemyslíte vážně, pane Feynmane!, Aurora, Praha 2001
Poznámka: Z hlediska klasického vědeckého časopisu jsou samozřejmě Feynmanovy návrhy utopií. Časopis nemůže zveřejnit všechny informace, které jsou „správně“, musí vybírat také ty, které jsou významné. Vědecký časopis má omezený rozsah, článek tedy musí splňovat určitá formální kritéria. Žádný vědec nebude chtít publikovat negativní výsledek třeba jako výstup z nějakého grantu atd., byť Feynman tvrdí, že publikovány by měly být výsledky všech experimentů, ať už dopadly jakkoliv.
Otázka je, co z potíží, na které Feynman upozornil, může vyřešit internet (zde lze samozřejmě snadno publikovat texty skutečně „úplné“). Jenže ani tak, má-li se jednat o materiály recenzované, nemůže žádná redakční rada/oponenti všechno přečíst/vyhodnotit. Atd.
