***pravidelné páteční „přetištění“ staršího textu
Psychoanalytici si představují, že zákazník v zelenině, která přišel pro cibuli, bude mít při pohledu na atraktivní prodavačku s vyvinutým poprsím třeba tendenci k uřeknutí, že chce „melouny“. Skutečně ale k podobným přeřeknutím dochází, nebo se jedná spíše o další z psychoanalytických mýtů?
Psycholingvisté a kognitivní psychologové se domnívají, že spíše než o nějakém osobním nevědomí vypovídají tato přeřeknutí o způsobech, jimiž je zkonstruován určitý konkrétní jazyk. Přeřeknutí dokládá často jistou nefunkčnost jazykového systému, ne problém mluvčího. Některé slovo jde kupříkladu obtížně vyslovit a proto se při něm pleteme. Jiné slovo interferuje s dalším výrazem, výsledkem jsou chyby a záměny. Tak třeba dochází k omylům v cizích slovech „korektní“ a „konkrétní“. Záměna vypovídá o tom, že slova od sebe nejsou dostatečně odlišná; zároveň lze z toho usuzovat, že další evoluce jazyka se bude vyvíjet směrem k divergenci.
Přeřeknutí jsou také častá v případě, že náš vnitřní jazyk dobře neodpovídá jazyku, ve kterém chceme informace sdělit – tedy když třeba mluvíme v jazyce cizím, nebo se nějakou vysoce odbornou informaci snažíme sdělit běžnou řečí. V takovém případě narážíme na mantinely, nedokážeme se do řeči „vejít“.
Někdy si také formulujeme v hlavě slova s určitým náskokem. Pak se nám často stává, že něco řekneme dříve, než jsme chtěli, tj. použijeme určité slovo předčasně. Ovšem i dříve vyslovená slova mají jakousi „ozvěnu“, takže namísto „zadní východ“ se můžeme snadno přeřeknout ve stylu „zadní záchod“. Nejde přitom o žádné potlačené přání…
(Zdroj: Robert J. Sternberg: Kognitivní psychologie, Portál, Praha, 2002)
