Názory na tuto otázku se různí. Vojenský triumf nad perskou říší sám o sobě nějaké inovace ve vojenství zřejmě nevyžadoval. Vždyť už v řecko-perských válkách dokázali Řekové porážet mnohem početnější perské armády. Známý je pozdější případ, kdy po bitvě u Kunax se pouhých 10 000 řeckých žoldnéřů dokázalo probít zpět z nitra perské říše zpět, aniž jim v tom perský král dokázal zabránit.
Takže spíše stojí za to se ptát, proč Makedonie za Filipa II. triumfovala nad ostatními řeckými státy. To samo o sobě ale mohlo být spíše obratnou diplomacií a nasazením síly ve vhodné době, nebo prostě štěstím. Filip vyhrával, protože bojoval tehdy, když se to hodilo jemu samému. Vzestup Makedonie přišel také až poté, co po se zhroutila hegemonie Théb a řecké státy byly vzájemnými válkami značně oslabeny.
Pokud se zaměříme přímo na změny ve výzbroji apod., pak Makedoňané oproti řeckým hoplítům bojovali s delším kopím (sarissa, v Alexandrově době o délce asi 5,5 metru) a menším štítem. Tady existuje celá řada terminologických nejasností – když se hovoří o falanze, míní se tím často útvar jak řeckých, tak i makedonských těžkooděnců, totéž platí pro pojem „hoplít“. Samotná semknutá forma šiku nebyla žádnou novinkou. Zdá se, že delší kopí a lehký štít navíc zavedl v Athénách Ifikrates již v 70. letech 4. století. To, co umožnilo Filipovi II. porazit své protivníky, byla tedy stěží výzbroj. Větší roli mohlo sehrát to, že Filip vybudoval profesionální armádu podobně jako třeba Sparťané – v jiných řeckých státech byli hoplíté hlavní profesí rolníci či řemeslníci.
Profesionální armáda mohla projít delším výcvikem. Některá brilantní vojenská rozhodnutí, třeba fingovaný ústup v bitvě u Chaironeie, byla zřejmě založena na předešlém nácviku tohoto manévru. Z tohoto hlediska neměli ostatní řečtí velitelé menší schopnosti, ale prostě jim podobné postupy neumožňoval jejich „lidský materiál“.
Co se týče způsobu vedení války, Filip byl v mládí vězněn v Thébách a zde získal přehled o jejich vojenské strategii a taktice. Zřejmě ho ovlivnil nejznámější tehdejší thébský vojenský velitel Epameinondas (právě jeho smrt v krvavé bitvě u Mantineie byla začátkem konce thébské dominance). Způsob vedení bitvy za Filipa i Alexandra vycházel hlavně z thébských inovací, které Thébám předtím umožnily porazit Spartu.
Zdroj: Alexandr Veliký a jeho elitní pěchota, ComputerPress, Brno 2008
