V homérských eposech máme zaznamenány popisy cest hrdinů do takových podrobností, že víme, kolik a čeho si brali na cestu k jídlu a pití. Můžeme tedy počítat předpokládanou spotřebu...
Výsledkem podobných (samozřejmě diskutabilních) výpočtů je, že příslušníci vyšší vrstvy, ale i třeba veslaři, konzumovali na cestách v průměru litr vína denně. Staří Řekové přitom víno nepili samotné, ale spíše v podobě střiku.
Neředěný nápoj označovali jako "černé víno" a jeho konzumaci pokládali za znak barbarství. Řekové obvykle ředili v poměru 2 části vína ku 3 částem vody (což vcelku odpovídá dnešnímu střiku do půllitru). V pozdější době se neředěné víno konzumovalo teprve v závěrečných hodinách večírků-symposií.
Není však dosud úplně jasné, jak Řekové víno konzervovali, aby během cesty v horku nezkvasilo (s vínem se také obchodovalo a převáželo se přes celé Středozemní moře, takže problém konzervace byl aktuální po celý starověk). Jednou z možností bylo přidávání mořské vody, to však negativně ovlivňovalo chuť nápoje. Vůbec je možné pochybovat, zda by nám dnes Bakchův mok chutnal.
(Na okraj: dnes se v Řecku pije také víno konzervované borovicovou smůlou, tzv. retzina; tato konzervační metoda má zřejmě původ už také ve starověku; Římané později přidávali do vína za tímto účelem myrrhu, med a jantar)
Spolu s vínem máme zaznamenány i denní cestovní dávky mouky. Tři litry na osobu a den představují poměrně štědrou porci. Mireaux se domnívá, že mouka tedy sloužila i v roli obchodního artiklu a cestovatelé ji směňovali s místním obyvatelstvem (např. za čerstvé maso, nocleh apod.).
V homérské době byl již znám vůz, obvykle tažený dvěma koňmi. V sedle v té době Řekové nejezdili. I rekové před Trójou se na bojiště dávají pouze přivézt, pak sestupují z vozu a bojují pěšky. Jak se navíc zdá, během jízdy bylo třeba na voze stát (byl poměrně malý a především krátký, pohyboval se na pouhých dvou kolech).
Zdroj: Émile Mireaux: Život v homérské době, Odeon, Praha, 1980
