Student World

(pokračování včerejšího úryvku)

Kapitál je v ekonomickém žargonu výrobek, který neslouží k přímé spotřebě, nýbrž k výrobě něčeho dalšího. Adam ve skutečnosti o žádný podběrák nestojí. Stojí pouze o ryby. S podběrákem se namáhá jen proto, že s ním možná nachytá víc ryb.

Pouze proto má pro něj kapitálový statek jménem podběrák nějakou cenu. K večeru Adam svou novou pomůcku dokončil. Skrze odříkání a sebeobětování vytvořil vůbec první kus kapitálu na ostrově.

Té noci spali Béda a Čenda spokojeně, zatímco Adam se z hladu převaloval z boku na bok a ze spaní jej budily divoké sny o buclaťoučkých rybách tančících kankán. Utěšoval se však nadějí, že zítra se karta obrátí a jeho že čeká zářná budoucnost plná rybích pochoutek.

Dalšího dne si Béda a Čenda z Adamova výtvoru celé ráno utahovali.

„Hele, to je ale nóbl klobouk,“ posmíval se Béda.

„Není na tenis trochu horko,“ poškleboval se Čenda.

„Jen se smějte, chlapci,“ Adam na to. „Však uvidíme, kdo se bude smát, až budu mít ruce až po lokty od rybích vnitřností.“

S těmi slovy vběhl do příboje a začal se nemotorně potýkat s podběrákem. Jeho dva kamarádi se rozesmáli ještě víc.

Jenže Adam novému stylu rybaření brzy přišel na kloub a vzápětí vytáhl pěkně macatý kousek. Béda s Čendou zmlkli a jen koukali. A když Adam za další hodinu ulovil další rybu, nestačili se divit. Vždyť jim obvykle trvalo celý den, než chytili jednu jedinou.

Podběrák byl prvním krůčkem k dramatické proměně celé ostrovní ekonomiky. Značně zvýšil Adamovu produktivitu, z čehož těžil nejen Adam sám, nýbrž – jak se brzy ukáže – všichni tři trosečníci.

Adam si svůj úlovek zálibně prohlížel a v hlavě už mu to pěkně šrotovalo: „Jelikož si teď můžu obstarat za pouhý jeden den rybaření dvoudenní stravu, můžu druhý den dělat něco jiného. Možností je nepočítaně!“

Shrnutí

Tím, že Adam zdvojnásobil svou produktivitu, je nyní s to vyprodukovat víc, než spotřebuje. Růst produktivity je prazdrojem všech ekonomických požitků.

Než se Adam pustil do nejistého podniku s podběrákem, neexistovaly v ostrovní ekonomice žádné úspory. Z jeho ochoty riskovat a celý den hladovět se zrodil vůbec první kapitálový statek na ostrově, který zase vyprodukoval první ostrovní úspory (pro účely našeho příběhu předpokládejme, že ryby se nekazí). A úspory jsou životní mízou každé zdravé ekonomiky.

Ponaučení

Když se to vezme kolem a kolem, tak všechny živočišné druhy kromě lidí znají pouze jedinou ekonomickou aktivitu – snahu přežít do dalšího dne. Vzhledem k nelítostné soutěži o nedostatkovou potravu, drsnému prostředí, nebezpečným predátorům, náchylnosti k chorobám a relativní vzácnosti inovací se život zvířat odehrává víceméně na úrovni existenčního minima. Všichni tvorové mimo nás tráví většinu dne sháněním potravy a ve zbylém čase se věnují reprodukci. Kdysi dávno jsme na tom byli úplně stejně a nebýt našeho velkého mozku a šikovných rukou, také by to tak zůstalo. Spojením těchto dvou tělesných prvků jsme dokázali vyrobit nářadí a nástroje, které nám umožnily využívat bohatství přírody nepoměrně rychleji a efektivněji.

Historik ekonomie Thomas Woods rád předkládá svým studentům následující myšlenkový experiment: Jakou bychom měli ekonomiku, kdyby všechny naše stroje a nástroje zničehonic zmizely? Nákladní auta, traktory, vysoké pece, lopaty, kolečka, pily, kladiva, oštěpy, prostě všechno. Co kdyby se najednou propadly do země a my si museli veškeré jídlo znovu lovit, sbírat a pěstovat HOLÝMA RUKAMA?

Život by byl bezpochyby tvrdý. Jen si představte, jak by vypadal náš jídelníček, kdybychom vycházeli na lov ozbrojeni pouze zuby, pěstmi a nehty. Na vysokou bychom mohli rovnou zapomenout. Zajíce bychom snad přemohli… ale to bychom ho nejprve museli chytit. Co kdybychom museli zeleninu sázet a sklízet pouze rukama a kdybychom neměli ani pytle na přenášení sklizně? Kdybychom si museli šít šaty a stavět nábytek bez továren a výrobních pásů? Nebo dokonce bez nůžek a špendlíků?

Přese všechnu naši inteligenci bychom na tom nebyli o nic lépe, přinejmenším ekonomicky, než šimpanzi a orangutani.

Nástroje zkrátka změnily lidskou společnost k nepoznání a staly se základním stavebním kamenem skutečné ekonomiky. Pomocí oštěpů jsme mohli lovit i velká zvířata, pomocí rýčů obdělávat půdu a pomocí sítí chytat ryby. Všechny tyto pomůcky znásobují efektivitu naší práce. Čím více toho vyprodukujeme, tím více toho můžeme spotřebovat a tím jsme také bohatší.

Ekonomika je podle té nejjednodušší definice snaha maximalizovat dostupnost vzácných zdrojů (přičemž vzácné jsou prakticky všechny přírodní zdroje) tak, aby byla uspokojena poptávka co největšího počtu lidí. Nářadí, kapitál a inovace jsou klíčem k této rovnici.

Mějte neustále na paměti, že cesta k růstu ekonomiky je docela jednoduchá a snadno pochopitelná – lepší a rychlejší výroba věcí, které lidé chtějí a potřebují. Na tom se nic nemění bez ohledu na to, do jaké šířky a hloubky se daná ekonomika nakonec rozroste.

Tento text je úryvkem z knihy 

Peter D. Schiff a Andrew J. Schiff: 

Ekonomické bajky pro studované i pro laiky

Jak ekonomika roste a proč krachuje

Dokořán, 2010

Podrobnosti o knize na stránkách vydavatele

autor