Na Science Worldu jsme již psali o tom, že počáteční rozkvět Českého státu byl dán hlavně obchodem s otroky – válečnými zajatci získávanými při taženích na východ.
Počátky českého státu: obchod s otroky?
Jak to fungovalo ve stejnou dobu v Kyjevské Rusi? Také ona produkovala otroky na muslimské trhy a do Byzance, ti však nebyli získáváni vojenskými výpravami na cizí území, ale chytáni přímo na území státu jako součást „daňové povinnosti“. Kníže se svou družinou objížděl poddané oblasti na počátku zimy, kdy byly zalesněné oblasti snáze přístupné a navíc rolníci mohli hůře opustit svá obydlí a ukrýt se v lese.
Nestorův letopis popisuje tento proces jako Poludje (objíždění lidí). Zčásti se samozřejmě mohlo jednat i o výběr daní v naturáliích, nicméně to nebylo základem daňové povinnosti. Přebytků potravin bylo asi málo a rolnická populace byla příliš rozptýlená, aby je mohla soustředit ve větším množství na jednom místě. Nadto by v zimě šlo objemné potraviny hůře převážet – řeky byly zamrzlé. Obilí by také bylo smysluplnější vybírat hned po sklizni, kožešiny od loveckých skupin zase na jaře (zimní jsou nejkvalitnější).
Knížecí zimní výpravy měly tedy charakter otrokářských expedic. Část rolnické populace šlo navíc v tu chvíli postrádat, protože stejně přicházelo období vegetačního klidu. I tak populace vždy poklesla a nedocházelo kvůli tomu ke zvyšování rozlohy orné půdy, to však knížete tolik nezajímalo, protože produktivita zemědělství byla stejně nízká – viz výše. Vybírat daň ve formě otroků bylo zřejmě prostě ekonomičtější, než shromažďovat zemědělské produkty, lidé měli větší cenu než půda. Ruský kníže byl absolutním vládcem orientálního typu, takže z jeho pohledu nebyl mezi poddaným a otrokem de facto rozdíl. Poddanství ve smyslu pronájmu půdy výměnou za pracovní dávky zde neexistovalo. Je dokonce možné, že pro odvlečené lidi to byla změna k lepšímu – být otrokem v Konstantinopoli slibovalo možná lepší život než obdělávat půdu v Rusku. Nicméně i tak šlo o nucené přesídlení, ztrátu bezpečí, odříznutí od příbuzných a výhledově i lidí hovořících stejným jazykem. (I když někteří otroci se mohli stát součástí i knížecí domácnosti, většina byla určena pro zahraniční trh.)
Edgar Knobloch dává tuto praxi do souvislosti s polonomádským charakterem Kyjevské Rusi.
Viz také:
Kyjevská Rus jako polonomádský stát?
Vládnoucí spíše nomádská vrstva přistupovala k ovládaným rolníkům stejně jako nomádi ke stádům dobytka (vládci, ač zčásti vikingského původu, ovšem hovořili stejným slovanským jazykem jako jejich podaní).
Viz také:
Bylo ve starém Egyptě lepší být rolníkem, nebo otrokem?
Zdroj: Edgar Knobloch: Nomádi a Rusové – asijské vlivy v ruských dějinách. Triton, Praha 2008
