Středověké výtvarné umění přímo překypuje fantastickými motivy. Výzdoba gotických katedrál je plná fantastických bytostí, totéž platí pro obrazy (a to nemusí zdaleka jít o Hieronyma Bosche). Zdrojem těchto motivů je často muslimský svět, eventuálně antické encyklopedie. Zajímavé je, že příčina vzniku řady motivů je prostě poškození původního díla. Když bylo ve středověku kopírováno, výsledkem byly různé obludy.
Typické je to především u antických mincí. Ve středověku měli lidé k dispozici mince, které vesměs již prošly dlouhým obdobím otěru. Například určité části postavy koně na antických mincích se smazaly, výsledkem pak byl obraz koně se vzdálenýma předníma nohama, které se nakonec zcela osamostatnily a zmizely. Nakonec se tak zrodilo zvláštní zvíře, s oblibou používané na středověkých mincích francouzských a v anglosaském prostředí – spíše než koně připomíná draka (hlavně když minci pootočíme do vertikálního směru). Evropou se takto šířil i motiv dvounohého psa (či snad vlka? vlci na antických mincích byl opět oblíbený motiv), kde podobou souvislost ovšem spíše předpokládáme, než že bychom měli přímo k dispozici jednotlivá stadia deformace původního zobrazení.
Původní antické mince se přitom vesměs nepoužívaly ve středověku jako platidlo, ale jako umělecký artefakt. Zdobil se jimi nábytek, šaty (například šaškovské rolničky), koňské postroje. Vyobrazení na mincích zpětně vyvolávalo představu o reálné existenci podobných příšer a mělo mít podobně jako drahé kameny také různé magické, zejména ochranné účinky. I slovo medaile původně znamenalo starou minci pověšenou na krku.
Zdroj: Jurgis Baltrušaitis: Fantastický středověk, Jitro 2008
