Nejrpve několik úvodních poznámek Pavel Houser. Z tiskové konference vyplynulo několik zajímavostí, které ukazují, že Belvedér není pouze objektem architektury, ale při jeho studiu narazíme na mnohem širší, řekněme "politické" souvislosti:
– V případě Belvedéru se rozhodně mejedná o "letohrádek" ve smyslu objektu určeného jakkoliv k obývání. Spíše jde o pokus o obnovu římské císařské vily – tedy stavbu reprezentativní, dokonce snad srovnatelnou s dnešními poutači. Stavba byla záměrně vybudována tak, aby byla všem na očích. Šlo prostě o doklad moci/majestátu.
– Za Rudolfa II. byl Belvedér vyhrazen pro vědce (i alchymisty), z čehož se odvíjelo tehdejší označení Matematický dům. Označení objektu za Letohrádek královny Anny (označení, které neodpovídá skutečnosti), je zřejmě dílem 19. století, kdy, protože stavba oslavující Habsburky byla pro české představitele politicky nepřijatelná, ji bylo nejprve třeba nějak "počeštit".
– Paolla della Stella nebyl neschopným umělcem, jak je někdy prezentováno. Inspiroval se pozdně antickými reliéfy, rezignace na perspektivu a anatomickou věrohodnost je záměrná.
– Reliéfy a sochy Belvederu rozhodně nejsou nějak "neuspořádané". Naopak vycházejí z antické tradice (Aeneida – Ferdinand I. jako Aeneas) a taktéž z tradice biblické (Ferdinand I. jako jakýsi nový Noe). Výzdoba v antickém duchu je přitom velmi odvážná – v cyklu Diových lásek je dokonce znázorněn pohlavní styk se zvířetem (Léda a Zeus v podobě labutě). Již někdy v té době se část Belvederu stala obětí vandalů, respektive protestantských obrazoborců – některé ze soch antických bohů byly záměrně poškozeny (především tváře a pohlaví). Současné restaurátorské úsilí přitom samozřejmě nemá za cíl vrátit stavbu do doby před tímto poškozením.
– Stavba byla budována výhradně z peněz vybraných v Českém království – čeští páni by přitom nejspíš nedali souhlas, aby peníze byly použity na stavbu objektu někde jinde (proto Ferdinand nezvolil pro stavbu "logičtější" Vídeň).
***
Následuje tisková informace Kabinetu pro klasická studia (součást Filozofického ústavu AV ČR)
Pražský Belvedér a zahrada, která jej obklopuje, byl největším architektonickým projektem českého krále a římského císaře Ferdinanda I. (1503-1564). Jelikož v pozdějších staletích panorama hradního areálu nebylo obohaceno o žádný zásadně nový prvek, který by mohl Belvedéru konkurovat, zůstala tato stavba poslední revizí ideje pražské panovnické rezidence. Snad každého návštěvníka Prahy již zdálky zaujmou smělé křivky střechy Belvedéru, což byl nepochybně záměr stavebníka. Stavba je v kontextu evropských dějin umění je výjimečná tím, že její architektura je jedním z prvních ohlasů italské renesance v záalpské Evropě. Arkádový ochoz, který je vedle střechy jejím nejcharakterističtějším rysem, je dokonce vůbec nejstarší záalpskou fasádou tvořenou cele lodžiemi. Výzdoba obsahuje přes sto reliéfů figurálních a stejně tolik dekorativních, včetně mimořádně kvalitního vlysu, což je mnohonásobně víc, než bylo i v Itálii obvyklé u staveb tohoto typu.
V množství a intenzitě odkazů na antickou řeckou a římskou kulturu nemá pražský Belvedér obdoby v celé záalpské renesanci, ale stavba je výjimečná i důrazem na severoevropskou kulturní tradici. Tímto směrem ukazuje jednoznačně tvar střechy a asymetrické umístění původních vchodů na severním i západním průčelí, které bylo podle italské renesanční normy upraveno teprve při přestavbě před polovinou devatenáctého století. Dalším severským znakem je oslava faunů, které byla vyhrazena celá čtvrtina všech figurálních reliéfů. Tyto bytosti sice mají antickou podobu, ale přežívá v nich typická severoevropská středověká tradice divých mužů. Na rozdíl od nemravných italských faunů jsou fauni na pražském Belvedéru charakterizováni jednoznačně pozitivně – faunky se příkladně starají o potomky, fauni pilně obstarávají v lese potravu.
O výjimečnosti pražského Belvedéru není pochyb a mohli bychom tedy právem očekávat, že v diskusi o historii a povaze severské renesance bude tato stavba jednou z klíčových památek. Přesto byla až doposud odbornou veřejností zcela opomíjena. Kabinet pro klasická studia Akademie věd se proto v posledních pěti letech intenzívně věnoval výzkumu pražského Belvedéru. Celý badatelský projekt by umožněn díky podpoře GA AV ČR (grant č. A8062101/01) a výsledky budou publikovány v nakladatelství Academia.
Některá nová zjištění komplexního průzkumu pražského Belvedéru:
1. Ferdinand a Anna
Jak lze očekávat, byly do sochařské výzdoby pražského Belvedéru začleněny portréty Ferdinanda I. a členů jeho rodiny. Ve třetím cviklu západního průčelí je často reprodukovaný reliéf s Ferdinandem I. a jeho ženou Annou. Tendence chápat pražský Belvedér jako demonstraci královské lásky se projevuje v tom, že reliéf na západním průčelí byl dosud vykládán tak, jakoby král „odevzdával“ manželce květinu, čímž má být symbolicky vyjádřeno „odevzdání“ celé stavby královně. Zobrazena je však akce přesně opačná: Anna podává Ferdinandovi vavřín, atribut nejvyššího boha Jupitera a symbol vítězství. Zavádějící výklad reliéfu je hlavním a jediným argumentem pro výklad stavby jako „letohrádek královny Anny“. V archivních dokumentech se Annino jméno nikde neobjevuje. Jedinou výjimku nalezneme na severním průčelí pražského Belvedéru, kde je v nejvýchodnějším cviklu erb s českým lvem a v nejzápadnějším cviklu, tedy jako jeho protějšek, je umístěn dvojitý monogram „F A“. Nápis nad původním vchodem na severní lodžii Belvedéru však neoslavuje českého krále Ferdinanda a jeho manželku Annu jako příkladný manželský pár, ale jako zakladatele středoevropské habsburské říše.
2. Role Gomeze Suarez de Figueroa, janovského vyslance císaře Karla V.
Ferdinand inicioval stavbu Belvedéru, ale u zrodu jeho architektonické koncepce nestál. Podle archivního dokumentu z 1. června 1538 totiž Stellu najal císařský vyslanec v Janově a dohodl s ním zadání stavby. Císařským vyslancem v Janově byl tehdy Gomez Suarez de Figueroa. Ačkoliv není v archivních dokumentech týkajících se pražského Belvedéru nikde jmenovitě uveden a s jeho jménem se nesetkáme ani v sekundární literatuře o této památce, musel to být on, kdo v Janově jednal se Stellou. Tato skutečnost je neobyčejně významná, protože Suarez de Figueroa byl vysoce postavený muž s ohromným politickým vlivem. Spolu s milánským guvernérem, donem Ferrante Gonzaga, spravoval císařské záležitosti v severní Itálii, ale jeho faktický vliv byl mnohem větší. Janovské bankovní domy totiž zabezpečovaly finance celé habsburské říše a jako císařský vyslanec v Janově se Suarez vypracoval do pozice „ministra financí“ císaře Karla V. Suarez de Figueroa zjevně Ferdinanda I. dobře znal a nepomáhal mu pouze s letohrádkem, ale i se zahradou. Po Stellovi, kterého pro projekt v Janově získal, poslal Suarez de Figueroa do Prahy semena, nepochybně ze zámoří (jeho bratr, Nuño Beltran de Guzman, byl konkvistadorem a administrátorem v Mexiku).
Filozofický ústav. Kabinet pro klasická studia
Akademie věd České republiky
Na Florenci 3, Praha 1
Ředitel Filozofického ústavu: PhDr. Pavel Baran, CSc.
Vedoucí Kabinetu pro klasická studia PhDr. Jiří Beneš
Řešitel projektu „Pražský Belvedér“: Doc. PhDr. Jan Bažant, CSc
