Co do skladby byl knižní trh žánrově, regionálně i konfesijně silně diferencovaný. Výrazná diferenciace probíhala i napříč čtoucím publikem, zejména co se týče jeho vzdělanostního a společenského (hmotného) profilu. Trh byl tedy značně rozdrobený, k čemuž přispívala i skutečnost, že vlastní výrobky distribuovali sami tiskaři, dost často i jejich manželky. Na tisk Münsterovy Kosmografie byla v roce 1554 vynaložena obrovská částka 12 000 kop; není bohužel známa výše nákladu. Nejnižší známý náklad (tiráž) byl 206 kusů, nejvyšší 5 000 kusů.
O schopnosti české společnosti konzumovat vydané spisy podává svědectví pět samostatných vydání české Bible Melantrichovy (1. vydání 1549, 5. vydání 1577) a dvě vydání jednodílné Bible kralické (1. vydání 1596, 2. vydání 1613). Na počátku 16. století se české knihy tiskly rovněž v říšských městech, zejména v Norimberku. Norimberští tiskaři přitom konkurovali české produkci tisky nadprůměrně vybavenými (dobrý tisk, ilustrace). Svou roli tu sehrála i neochota domácích tiskáren vydávat některé žánry a typy publikací, a to velmi často ze strachu z represe pro nedodržení cenzurních nařízení.
Ještě v první třetině 16. století byl však zápas o vydávání českých knih rozhodnut ve prospěch tiskařů v Čechách. Nadále se v říšských městech tiskly jen knihy, které měly být do Čech dopraveny tajně. Šlo většinou o knihy nekatolické, v zemi zakázané, nebo o tiskoviny, které byly v říši vydány v rámci protihabsburských kampaní.
Rozkvět domácího tisku a knižního obchodu poskytoval příležitost k časté a rychlé recepci cizích kulturních hodnot a zároveň nabízel pražským a olomouckým tiskařům možnost předložit na mezinárodním trhu vlastní produkci. Vyloučena z ní byla z jazykových důvodů literatura česká, v cizině nesrozumitelná. Možnosti exportu zvyšovala výhodná poloha Prahy a její spojení s Frankfurtem nad Mohanem, Vídní a západní částí Uher. Po této cestě přicházely do Prahy od sklonku 16. století pololetní relace. Ještě před českým stavovským povstáním (1618) byly po této trase dopravovány nejstarší týdenní tištěné noviny.
Spojení s Frankfurtem nedosvědčují ovšem jen noviny tištěné ve Frankfurtu, ale také rozsáhlý tok informací ze zpravodajských center západní Evropy. Frankfurt byl jedním z nejdůležitějších středisek novinového zpravodajství. Za rozšíření přístupu na frankfurtský trh vděčili pražští nakladatelé na počátku 17. století zejména frankfurtskému nakladateli Levinu Hulsiovi. Hulsius prezentoval v letech 1600, 1601 a 1602 na frankfurtských veletrzích jedenáct pražských tisků. Tím vstoupila Praha do širšího povědomí jako svébytné tiskařské centrum; dřívější sporadická prezentace byla vystřídána prezentací pravidelnou. V období let 1565–1620 bylo na frankfurtských veletrzích registrováno 45 latinských a 7 německých tisků dovezených z Prahy.
Zájem o prezentaci měli tiskaři Michael Peterle, Jan Otmar Dačický, Jan Šuman, Mikuláš Pštros, Pavel Sessius, Jiřík Černý a Daniel Adam z Veleslavína. Nechyběla ani nabídka tiskařů z Chebu, jakož i Žitavy a z měst v Lužici a ve Slezsku, které tehdy byly součástí České koruny. Tiskaři z Budyšína, Zhořelce, Vratislavi a Lehnice zajížděli však často jen na trhy v Lipsku.
Vývoz tisků z českých zemí na mezinárodní trhy ve Frankfurtu zdaleka nedosahoval rozsahu dovozu. Nakladatelé z českých zemí se neuplatnili jako vydavatelé nejžádanějších druhů literatury, k nimž náležely edice klasických autorů. Pro německý trh připravil Jiří Melantrich překlad Mattioliho Herbáře. Tento tisk pronikl v českém znění také do Polska, kde jej doporučovalo privilegium krále Zikmunda Augusta. Prokazatelně byl v Německu zájem o pražské zpravodajské tisky, zvláště o Neue Zeitungen.
S pražskými letákovými novinami v německém jazyce, dosti hojně tištěnými po roce 1593, kdy vypukla v Uhrách válka mezi císařem a Turky, se setkáme v zahraničních fondech. Víme také, že v říšských městech byly tyto noviny přetiskovány. Praze náleželo v době, kdy tu sídlil dvůr Rudolfa II., mimořádné postavení v prostředkování zpráv z východu na západ. Panoval tu čilý publicistický ruch. Pozornost byla obrácena k otázce polské i k událostem na Balkáně. Ale také české poměry náboženské a zápas o moc mezi Rudolfem a arciknížetem Matyášem rozšiřovaly zájem o dění v Praze a v Čechách. Zvlášť výrazně zapůsobilo na evropskou veřejnost vypuknutí českého povstání v roce 1618 a v následujícím roce volba Fridricha Falckého za českého krále.
O reálné prodejnosti tisků, ať doma vytištěných nebo dovezených, vypovídají údaje dochovaných rejstříků a inventářů knih ve skladech tiskařů a knihkupců. Lze dospět k závěru, že nákup se soustředil na učebnice, které se stávaly žádanou pomůckou výuky na školách, a na náboženské tisky, jejichž texty věřící opakovali při bohoslužbách a uplatnili v náboženském životě. Šlo o laciné tisky, které byly s to nalézt široký okruh kupců. Z inventáře majetku pražského knihvazače a knihkupce Tobiáše Fikara (Ficker) z roku 1612 známe nejen celkovou hodnotu skladu, ale také skladbu sortimentu.
Naskladněny měl převážně tiskoviny v arších a balících, utříděných podle formátu, jen menší množství bylo ve vázaných výtiscích. Naprostou převahu měly laciné tisky po deseti a dvaceti krejcarech (Pro srovnání: slepice se v té době dala koupit za 5 krejcarů a kopa vajec za 15 krejcarů.), k nejlevnějším náležely české a německé modlitby po deseti krejcarech a školské knihy po čtyřech, osmi a dvanácti krejcarech. Ve skladu převažovaly nejlacinější školní tisky (83 kusů po čtyřech krejcarech), nejméně bylo výtisků po dvanácti krejcarech (18 kusů). Z knih byly dražší foliové tisky než tisky kvartové. Celkem bylo označeno za prodejné 996 výtisků, 448 kusů, tj. 31 procent, bylo vedeno jako neprodejné. Neprodejné knihy byly určeny na makulaturu (kornouty) a odhadnuty sumárně kus po dvou krejcarech.
Dlužní rejstřík, který Fikar vedl, dosvědčuje, že knihy u něho kupovali rektor a učitelé německé školy, příslušníci inteligence, měšťané, kněží, šlechta a její služebníci. Podle jmen zákazníků lze soudit, že více než padesát procent kupujících byli cizinci. Nejsilnějšími kupci byli naopak čeští šlechtici. Ačkoli představovali jen 8 procent kupujících, jejich nákupy vykazovaly 32 procent podílu.
Nejstarší seznamy knih, které povolil k prodeji na Moravě olomoucký biskup Prusinovský v roce 1567, dokládají, že nejdůležitější složkou nabídky tiskařů a knihkupců v Olomouci a v Brně byly domácí tisky. Pro prodej bylo určeno 155 českých knih (41 procent), 224 titulů bylo latinských a německých. Olomoucký tiskař Bedřich Milichthaler a knihkupci bratří Pilatové nabízeli především tisky olomoucké a prostějovské provenience. Brněnský knihkupec Bedřich Schrympf prodával ve větší míře literaturu z Prahy a ze zahraničí. Jmenovaní moravští knihkupci ohlásili v roce 1567 k prodeji převážně knihy naučné (asi 40 procent) a zábavné (asi 45 procent), zbytek zaujala literatura náboženská.
Tiskaři provozovali obchod s knihami ve vlastním domě; někteří z nich si však pronajímali krám na příhodnějším místě, mimo jiné také v Karolinu, kde sídlila pražská univerzita. Pražští nakladatelé a tiskaři nabízeli knihy rovněž na trzích v českých městech a starali se o obchodní spojení s knihvazači, kteří tyto místní trhy ovládali. Pražští tiskaři dodávali knihvazačům v českých venkovských městech knihy na úvěr. Z pozůstalostního řízení jsou známy konkrétní dlužní závazky. Tak například Jakub Fischer z Velkého Meziříčí dlužil tiskaři Jiřímu Melantrichovi za knihy 289 kop (Pro srovnání: kůň stál na konci 16. století 16–18 kop grošů (1 kopa = 60 grošů).). V Praze je v letech 1526–1620 doloženo 113 knihařů.
Pražský tiskař Jan Jičínský udržoval ve venkovských městech obchodní styky s jedenácti knihaři. Šlo o základní distribuční síť určenou pro šíření zejména domácích tisků. S knihaři se setkáme i v malých nekrálovských městech. Ovšem ani poměrně hustá síť knihařů nebyla s to zajistit prodejnost veškeré produkce.
Tento text je úryvkem z knihy:
Jiří Trávníček, Zdeněk Šimeček: Knihy kupovati – Dějiny knižního trhu v českých zemích
Academia 2014
O knize na stránkách vydavatele
