Vývoj lidských jazyků představuje obdobu biologické evoluce. V jazycích jistě dochází k náhodným změnám (obdoba mutací). Jazyky se taktéž rozštěpují podobně jako biologické druhy a nakonec mohou existovat i v řadě plynulých přechodů (A rozumí B a B rozumí C, ale A už nerozumí C – obdoba rozmnožování).
Přirozeně, že mezi jazyky dochází také ke splývání a výměně (to, pokud pomineme symbiogenezi při vzniku eukaryotické buňky, v živé přírodě jen v malé míře zajišťují viry). Nicméně přece jen mezi evolucí lidských jazyků a evolucí jazyků existuje jeden výrazný rozdíl: selekce.
Podle stávajícího názoru většiny lingvistů mezi jazyky neprobíhá adaptace a selekce, alespoň ne na úrovni jazyka (jistě, že jeden jazyk převládne, protože jeho nositelé pobijí konkurenci, ale ne kvůli dokonalejším tvarům sloves, ale lepším oštěpům). To, jak se mění povaha jazyků třeba mezi amorfními, flexivními a aglutinačními (viz tento článek), jsou dle lingvistů náhodné procesy, jakési unášení historií (drift).
Samozřejmě, že pokud mluvčí určitého jazyka dorazí k moři, vytvoří si nebo převezmou slova pro moře nebo loď, samotného vývoje gramatiky se ale tyto změny netýkají. Jistěže v nějaké rozumné míře, s jazykem, který se děti nebudou schopné naučit pro jeho složitost, se na světě nepotkáme, ale ty ostatní jsou z pohledu adaptace „rovnocenné“.
Ale možná to tak není. Gary Lupyan z Department of Psychology na Penn School of Arts and Sciences a Rick Dale z University of Memphis nyní v časopisu PLoS One zveřejnili studii, ve které analyzovali 2 000 jazyků z hlediska jejich rozšíření. Počet mluvčích pak srovnali s dalšími vlastnostmi jazyka a dostali jednoduchou korelaci – statisticky dle nich platí, že čím jednodušší gramatika, tím více lidí jazyk používá. Jazyky se totiž učíme nejen jako děti, ale i v dospělosti. Není překvapivé, že angličtinu i přes množství nepravidelných tvarů ovládá více lidí než dejme tomu zrovna češtinu (ono už stačí porovnat třeba jednoduchost tvoření množného čísla). Ale i čeština zřejmě bledne před některými dalšími jazyky (jako příklad složitých se uvádí turečtina, jazyk Ainů, jazyky západní Afriky…) působícími vysloveně obskurně. Gramatika mandarínské čínštiny, jakkoliv jde pro nás o jazyk exotický, je dle autorů článku naopak jednoduchá.
Jazyky, které se obtížně učí v dospělosti, budou v selekční nevýhodě a jejich zastoupení v „populaci“ bude klesat. Alespoň statisticky…
Zdroj: ScienceDaily
Poznámky:
– Děti a dospělí se dle článku učí jazyk jiným způsobem. Může být, že některé gramatické obskurnosti, které matou dospělé, se udržely jen proto, že usnadňují učení u dětí (přidávají redundanci umožňující, aby srozumitelné bylo i chybné vyjádření)?
– Uvádí se, že slova ugrofinských jazyků vyvolávají svým zvukem u posluchače zhoršení nálady (bez ohledu na svůj význam). Mohly o selekci mezi jazyky rozhodovat i takhle jemné vlivy?
– Mohla by se určitá gramatika hodit třeba spíš pro organizovanou společnost a jiná pro malé skupiny lovců a sběračů? Vliv klimatu? Budou na jazyk pouštních beduínů a Eskymáků působit v tomto ohledu jiné selekční tlaky?
