Samozřejmě člověka asi napadne, že by to mohlo záviset na klimatu, alespoň pokud jde o to, zda lidé v jeskyních bydleli. Pokud jde o návštěvy jeskyní za jinými účely (obrazárny v magdalenienu apod.), pak bychom mohli pokrčit rameny a říct, že jeskynní umění může být výsledkem konkrétních výtvarných stylů a náboženských představ. V pozdějších obdobích hrálo roli, jak se lidé živili (rybářské kultury budou asi obývat oblasti s méně jeskyněmi), do jeskyní se lidé mohli ukrývat v době válek.
Faktorů je zkrátka příliš mnoho, přesto však např. ve středoevropském neolitu a eneolitu se zdá, že do hry vstupuje ještě nějaká jiná zákonitost. Přítomnost hrobů a ještě spíše keramických střepů v jeskyních je v některých kulturách/obdobích běžná, jindy zcela schází. Níže uvedený zdroj uvádí, že nápadný je především zájem o jeskyně v dobách značně rozšířených a plynule se vyvíjejících kultur.
V takových obdobích měli lidé zřejmě více času poznat detailně krajinu, v niž žili, nedocházelo k neustálým migracím. Možná, že jeskyně navštěvovali prostě proto, že je ve svém „revíru“ dokázali objevit a předat tuto znalost další generaci…
Nicméně užití jeskyní v neolitu i eneolitu bylo velmi různorodé. Rozlišují se např. na „uklizené“ a „neuklizené“ podle toho, zda se v nich nacházejí celé nádoby či jejich torza nebo jen drobné střípky, zda zde nalézáme stopy po výrobě kamenných nástrojů nebo zbytky potravy. „Uklizené“ jeskyně byly zřejmě takové, které byly obývány intenzivněji, odpad se z nich odstraňoval (a zůstaly jen zapadlé střípky). Naopak např. svatyně spadají do druhé kategorie míst navštěvovaných spíše jednorázově.
Obrázek: Zdroj Wikipedia, licence obrázku public domain
Zdroj: Václav Matoušek, Marie Dufková: Jeskyně a lidé, NLN, Praha 1998
