Podobné odhady lze dělat samozřejmě na základě analýzy textu, např. pomocí klíčových slov. Zde má metoda fungovat ale skutečně čistě dle fyzického psaní – rychlosti, rytmu a samozřejmě také množství oprav – míry používání klávesy Backspace. V rámci experimentů lze od samotného produkovaného textu odhlédnout, třeba dát dobrovolníkům opisovat stejnou pasáž. Program se nejprve musel ale pro dobrovolníky zaučit, tj. získat vzory psaní a odpovídající údaje o tom, jak se cítili (realizováno formou dotazníku). Není jisté, zda v jiné skupině by přiřazení fungovala stejně.
Podobné experimenty se už uskutečnily i jinde. Ukazuje se, že různé emoce se dají zachycovat s různou spolehlivostí, mj. i protože trvají různou dobu. Výsledky lze zkusit využít ke konstrukci „testů příčetnosti“, např. nenechat odeslat e-mail v hněvu. Lze si ale představit i řadu námitek proti těmto technologiím, člověk v nebezpečí bude vyhodnocen jako nezpůsobilý odeslat zprávu o pomoc – nebo i nastartovat auto.
Software by jistě mohl jen zobrazovat příslušné upozornění s dotazem (chcete opravdu… – vypadá to, že jste…), ale i to by mohlo rozčilovat. Též se zmiňuje možnost, že by se na základě analýzy doplňovalo k textu něco jako emotikony, aby příjemce získal kontext, jak to odesilatel myslel (mohl myslet?).
Zdroj: New Scientist
Poznámky:
– V minulosti se už podobná „grafologie“ zkoušela používat ne k rozlišení nálad, ale přímo k rozlišení samotných uživatelů. Příslušných novinek o těchto pokusech ale nějak zase ubylo. Možná by to šlo, kdyby všichni používali klasickou klávesnici pro PC, ale ve světě smartphonů, dotykových displejů, chytrých hodinek a bankomatů se to prostě příliš komplikuje?
– „Test na příčetnost“ při odesílání e-mailu zmiňoval před pár lety i Google, ale nějak se ani tohle neujalo. Všechno to dává smysl, ale kdo má náladu, aby mu software např. neustále říkal, že je podrážděný, nebo tyto údaje navíc sděloval i příjemci?