Nové vydání Kosmovy Kroniky Čechů je v redakční péči nakladatelství Argo mírně modernizováno a dá se tedy opravdu číst i „jako kniha“. Stojí to za to, protože i laický zájemce o historii zde objeví řadu zajímavostí. Navíc si člověk může různé domněnky a dohady, na které jsme v této souvislosti již narazili, porovnat i se samotným textem.
Nejdříve nás čeká úvod, který napsal Martin Wihoda. Zde mj. zjistíme, proč se kniha (v tomto překladu, Kosmas psal latinsky) jmenuje Kronika Čechů a ne Kronika česká. Kosmovi šlo mj. o to, aby jeho dílo stvrzovalo nárok přemyslovské dynastie na vládu; a Přemyslovci původně byli nikoliv knížaty celé země, ale Čechů. Proto je zde Libuši a povolání Přemysla Oráče věnován prostor mnohem větší než následujícím knížatům – ta jsou jen zmíněna. Naopak podrobně se zde rozebírá Lucká válka (tj. opět „vojensko-politický mýtus“), odbyta je christianizace země – ta totiž přišla z Velké Moravy, tu Kosmas nepokládá za součást českých dějin. Navíc Čechové jsou zde prezentováni skoro jako „vyvolený národ“.
Není tedy pravda, že by „nacionalismus“ byl až novověkým výtvorem, i když ve středověku měl určitě jinou podobu.
Knihu lze doporučit k přečtení, následuje jen několik dílčích poznámek, které mi přišly zajímavé subjektivně:
– Kosmas líčí počáteční osídlení Čech jako zlatý věk (existenci starších obyvatel země zcela pomíjí), i když šlo o období pohanské. Nastolení knížecí vlády pokládá za nutný důsledek následné chamtivosti a sporů – každopádně se ale Čechové pro monarchii po „Libušině soudu“ rozhodli sami, ač byli upozorněni, že jim dynastie povládne železnou metlou. Základní ideologický rozměr kroniky je tedy prezentovat Přemyslovce jako „vyvolenou dynastii“ a knížectví jako dobrovolný důsledek „společenské smlouvy“.
– Založení Théb. Často se diskutuje o tom, zda orba související se založením města je pozůstatkem nějakého rituálu až archetypu, nebo zda Kosmas příběh o založení Prahy napsal podle založení Théb. Proti druhé verzi se někdy namítá, že by v „primitivním“ období raného středověku mohl mít tak detailní znalosti antické mytologie. Druhá námitka je ale evidentní omyl, Kosmova kronika je v tomto spíše jakousi intelektuální orgií, kdy text prokládá antickými citáty všeho druhu a slovními hříčkami; těžko se ubránit dojmu, že autor prostě předváděl, jak je strašně chytrý a sečtělý (jistěže tak se tehdy asi psalo; za druhé pak nemusel znát přímo antické originály, ale spíše různé jejich výbory). Každopádně citáty i metafory odkazující se na antickou mytologii i historické spisy text vysloveně prostupují. Kosmas by neměl žádný problém popsat založení Prahy jako založení Théb. Nicméně čistě subjektivně to tak vůbec nevypadá. Porovnáme-li si líčení Kosmy s nějakým výběrem z řecké mytologie, podobnost je zde skoro nulová – až na to, že někdo někde orá. Navíc Přemysl oráč svou orbou, když k němu od Libuše přišli poslové, vůbec nevymezoval hranice města (budoucí Prahy), ale prostě obdělával půdu někde u Stadic, odkud vzápětí odešel.
Zdroj: Kosmas: Kronika Čechů, Argo 2011
