Elena Zwirner a Alex Thornton ze University of Exeter publikovali v Scientific Reports článek, který srovnává jednotlivé metody, jimiž lze předávat kultura: aktivní výchovu, pasivní napodobování (imitaci) a reverzní inženýrství. Jádro zjištění: Lidem nemusí nikdo říct, jak se určitý nástroj vyrábí či používá, nemusí to ani odkoukat, dokáží na to přijít sami. Reverzní inženýrství přitom postačuje nejenom pro předání stávající úrovně technologie, ale i její vylepšování.
Takový má být alespoň závěr z experimentu (pravda, pouze velmi dílčího), kdy dobrovolníci dostali za úkol vyrábět z běžně dostupných materiálů koše na rýži. Ze shrnující tiskové zprávy není jasné, zda šlo o koše nějak „pletené“, tedy zda se efektivita košíku odvozovala z jeho nosnosti nebo z toho, zda se z něj rýže nebude vysypávat. Když se koše vyráběly ve skupině, další pokusy vedly k lepšímu produktu, bez ohledu na to, zda zde vstupovalo do hry roli předávání zkušeností nebo pozorování. Lepší koš ale vyrobil i člověk, který dostal do ruky pouze výsledek předchozích pokusů a tvořil samostatně.
Kulturu/kulturní evoluci mají i jiné druhy než člověk, u člověka je ale nesrovnatelná rychlá kumulativní změna technologií, kterou vidíme minimálně posledních 100 000 let (nástroje se mění z generace na generaci, liší se místně atd.).
I když se vznik jazyka nebo celá evoluce kultury často vykládá sociálně, nový výzkum má dokazovat, že technokratický přístup (rozebírání a sestavování věcí, samostatné promýšlení klidně i bez dalšího kontaktu) nemusel být ani v minulosti méně významný.
Zdroj: ScienceDaily
Poznámka: Mohl by člověk provádět popsané reverzní inženýrství i bez jazyka? (Např. člověk vychovaný vlky?)
