Tak např. brabenář byl sběrač mravenčích kukel, které se používaly jako krmivo pro v zajetí chované ptáky (to nebylo možné použít něco jednoduše získatelného, drobečky?). Paterník vyráběl růžence z jantaru. Hadrář naopak hadry nevyráběl, ale zpracovával – na papír.
Čichač kávy byl donašeč, který za úplatu čichem zjišťoval nelegální pražírny. V Prusku 18. století existovaly totiž pokusy lepit státní rozpočet velkými dovozními cly na kávu; kávová zrna jsou ovšem snadno přenosná a „malá“, takže výsledkem bylo pochopitelně pašování. Fridrich Veliký se pak rozhodl podchytit obchod jinak, vyhlásil na kávu rovnou monopol a povoloval ji pražit pouze na určených místech.
Suverénně nejkurióznější profesí zmíněnou v knize je ale potulný/mobilní toaletář(ka). Tedy člověk, který měl jako vybavení kýbl umožňující vykonání potřeby. Od konce antiky totiž veřejné toalety rozhodně nebyly pravidlem a vyměšování představovalo velký problém. Potulný toaletář obcházel rušná místa, spadeno měl na trhy apod.
A jak že se s kýblem příslušná procedura provedla? Toaletář totiž s sebou nosil ještě jakýsi věšák a kabát, jejichž prostřednictvím svého zákazníka zahalil před zraky okolí (buď celého, nebo pouze příslušné části těla).
Zdroj: Michaela Vieser, Irmela Schautz: Mastičkáři, čichači kávy, brabenáři, Grada 2011
Poznámky:
– Mimochodem, v úvodu zmíněné uhlířství. Zajímavé by bylo zjistit, kdy se objevilo. K metalurgii bronzu ještě dřevěné uhlí potřeba asi nebylo, takže profese vznikla v době železné?
– Vzhledem k aprílovému datu – téma je poněkud nevážné, nejedná se však o mystifikaci.
