Pokud blud definujeme jako iracionální přesvědčení, které není přístupné rozumové argumentaci, pak láska tuto definici zřejmě opravdu splňuje. Například je zde průvodní neotřesitelné přesvědčení, že vztah bude trvat navěky, i když mnoho důkazů svědčí pro opak (zkušenost z vlastního života, sledování okolí atd.). Dalším asociaovaným bludem má být zcela nekritické hodnocení milované osoby. Někdy se připojuje i naprosto špatný pohled na vlastní možnosti (přecenění sil, optimismus neodpovídající situaci apod.), občas lásku provází také paranoia či patologická žárlivost.
Námitka proti celé koncepci zněla, že v případě lásky je šílenství pouze omezené ve vztahu k určitému objektu a další mentální funkce nejsou narušeny. Yougson však uvádí, že celá řada bludů je podobně jednoúčelových. Lidé jsou třeba přesvědčeni o únosu mimozemšťany, ale ve všech dalších ohledech se chovají normálně.
Yougson svůj pohled na věc zakončuje nadějným konstatováním, že ačkoliv popisovaná psychóza vykazuje i v případě úspěšného vyléčení tendence k recidivě, řadě lidí se přece jen podaří postupně získat jistou imunitu a zbytek života dokáží přečkat v relativním poklidu, neobtěžováni dalším atakem choroby.
(Zdroj: Robert M. Yougson: O šílenství, podivínství a genialitě, Portál, Praha, 2000)
