Není to zase tak překvapivé, protože neznáme jazyk, nemáme žádnou bilingvu typu Rosettské desky ani žádný delší nápis o třeba 50 znacích, vždy jen pár znaků na keramice, pečetidle nebo amuletu.
Takže se asi před 5 lety objevila následující teorie: pokusy písmo vyluštit jsou údajně odsouzeny k nezdaru, protože se o žádné písmo nejedná, pouze o symboly ve smyslu různých „log“ náboženské či politické povahy. Kdyby šlo o písmo, musel by se přece najít i nějaký delší nápis (jenže – ty se mohly psát na netrvanlivé materiály).
Matematikové z University of Washington a jejich indičtí kolegové se nyní podívali na to, co známe z harappského písma, očima statistiky. Frekvenční rozdělení znaků odpovídá jiným písemným systémům a přirozeným jazykům, takže podle výzkumníků jde i v tomto případě nejspíš o „plnohodnotné“ písmo. Naopak s „nejazykovými systémy“, genetickými daty či programovacími jazyky příslušné frekvenční vzory harappského písma údajně moc nesouvisely.
Zjištění se opírá o následující postup. V některých systémech po určitém symbolu následuje náhodný symbol, jindy je naopak vazba striktní. Lidské jazyky a písma leží někde mezi těmito dvěma extrémy, „na pomezí řádu a chaosu“. Po určitém symbolu následuje jeden symbol s větší pravděpodobností než jiný. Stejné vzory byly nalezeny v moderní angličtině jako v sumerštině, sanskrtu či tamilštině (drávidský jazyk, jimiž se mohlo mluvit i v Harappě).
Zdroj: Eurekalert
