Včerejší článek se zamýšlel nad tím, jak se mohly některé vyspělé kultury a mořeplavecké národy (zřejmě) obejít bez map. Nyní naopak doklady existence map v jiných kulturách.
Paralelně s antickou tradicí se tvorba map rozvíjela v Číně. Ačkoliv z nejstaršího období nemáme mnoho dokladů, první známá mapa (nebo alespoň kresba na nádobě, kterou za mapu považujeme) je už z období Šangů.
V období Chan (poslední staletí př. n. l. a první staletí n. l.) byly mapy běžné a kreslily se již v měřítku. Tvorba map se standardizovala, ve 3. století zavedl Pei Xiu čtvercovou síť a vyměřování vzdáleností pomocí triangulace. Posléze se mapy začaly i tisknout. Mapy byly pokládány za nezbytnou součást správy říše, mapování se na příkaz shora pravidelně opakovalo podobně jako dnes třeba sčítání lidu. Číňané se ovšem omezovali na mapování své země, svět za hranicemi Říše středu je příliš nezajímal. Nemáme ani doklady o mapování oblastí, kde žili kočovníci, třebaže ti představovali pro Čínu permanentní riziko. Až ve 14. století se objevil námořní atlas, kde byly zakresleny Filipíny, Tchaj-wan a Indie. Ani čínské námořní výpravy v 15. století nevedly na rozdíl od tehdejší Evropy k rozvoji kartografických znalostí.
Překvapivé je, že když Mongolové vytvořili ve 13. století svou obrovskou říši, neměli podle všeho žádný zájem o mapování – i když zeměpisné znalosti přirozeně mít museli.
Prakticky naprostý nezájem o tvorbu map měla stará Indie. Nejstarší známá mapa je až z 12. století, a to jde navíc o plánek mytické země. Indové např. znázorňovali Zemi jako lotosový květ, ale nevytvářeli prakticky realistické modely – až do kontaktu s islámem nepoužívali měřítko nebo kompasovou růžici. Opět: Čína a Indie nám někdy téměř splývá jako „Dálný východ“, obě kultury se však mezi sebou asi lišily stejně, jako se odlišovaly od evropské.
Naproti tomu je zajímavé, že australští domorodci, kultura žijící na úrovni starší doby kamenné, kreslili mapy na kůru a do písku, malovali je či ryli do kamene. I když tyto artefakty znázorňovaly často mytické postavy a měly posvátný význam, najdeme mezi nimi i realistické mapy, vytvářené (podobně jako mapy antické a moderní) jako pohled z výšky.
Mapy vytvářeli i severoameričtí Indiáni, i když není jasné, nakolik v tomto případě až pod vlivem Evropanů. Na jednu stranu Indiáni kreslili mapy své země již pro první evropské průzkumníky, na druhé straně ale existují pochybnosti, zda v místní jazyky měly pro mapu vůbec nějaké slovo. Z pozdější doby jsou známy mapy vyjadřující měřítko nebo i schůdnost terénu (vyznačení času potřebného na cestu) a jeho charakter (les vs. prérie, opět obdoba moderních map).
Zdroj: Jeremy Black: Obrazy světa – historie map. Knižní klub – Univerzum, Praha 2005 a další
