Proč lidé v neolitu domestikovali zvířata? Nasnadě jsou ekonomické důvody. V řadě kultur projevovali lidé zájem o mláďata a jejich chování (viz také Záhadný počátek domestikací). U různých pestrých stvoření typu papoušků mohlo být vlastnictví spojené s osobní prestiží. Se štěňaty či koťaty si jistě chtěly hrát děti. Nicméně většina těchto „mimoekonomických“ důvodů nevedla k trvalé domestikaci a zrovna u skotu by asi kdokoliv soudný asi jako hlavní odpověď uvedl, že šlo o zdroj masa (mléka asi až později).
David Lewis-Williams v knize Uvnitř neolitické mysli přichází s úplně jinou teorií. Podle něj není domestikace přes veškeré své nesporné výhody úplně bezpečnou cestou. Chované stádo je mnohem náchylnější ke kolapsům typu epidemií než volně žijící rozptýlená populace. Nicméně ať tak či onak, primární účel měl být náboženský, nikoliv „ekologický“ nebo „ekonomicky-optimalizační“. Lidé podle Williamse začali nahánět skot do ohrad proto, aby měli dostatečnou zásobu obětin. Na základě průzkumu Catal Huyuku soudí, že tehdejší lidé byli přesvědčeni, že nadpřirozená moc a různé vize ve změněném stavu vědomí jsou nějak spojeny se zvířaty.
Pokud tehdejší lidé zahnali divoký skot do ohrad, byl to pro ně důkaz, že ovládají „duchy“, respektive že jejich nadpřirozené schopnosti opravdu fungují. Z tohoto základu pak mohla tehdejší náboženská elita odvozovat nárok na nadvládu nad zbytkem společnosti. „Stáda praturů zavřená v ohradách byla okázalým důkazem jejich nadpřirozené schopnosti…“ píše Williams doslova. (Mimochodem, Williams zastává názor, že už neolitické, ba i paleolitické společnosti byly nijak „přetřídní“ a rovnostářské, ale striktně hierarchické.) Oltáře jsou namísto sošek býků stále častěji prokládány skutečnými kostmi – zřejmě jich tedy byl dostatek.
Lewis-Williams netvrdí, že takhle to muselo být všude a u všech zvířat; ovce či kozy možná tolik symboly nabité nebyly a za jejich domestikací i v Catal Huyuku mohly stát praktické důvody.
Naopak se zdá, že s postupující domestikací se původní motiv vytratil. Skot se stával běžným, byl ochočený, lidé ho znali. Od určité chvíle opravdu symbolizoval spíše bohatství než nadpřirozené schopnosti a tajemnost. „Zvířecí“ šamanismus se vyčerpal. V raně neolitickém Catal Huyuku došlo k tomuto vývoji, v řadě jiných, mladších neolitických kulturách na Blízkém východě už o této vrstvě kultu nemáme ani stopy.
Mimochodem, Lewis-Williams tvrdí, že i pěstování obilí mohlo být na počátku motivováno nábožensky. Již někdy v 10. tisíciletí př. n. l. existovala na Blízkém východě řada usedlých společností sběračů (viz také: Sýpka starší než zemědělství). Jaký byl motiv pro změnu? V Karcadagu a Gobekli Tepe na jihovýchodě Turecka byla tehdy postavena obří svatyně, která se stala kultovním místem pro širé okolí. Na budování této svatyně byly potřeba stovky lidí; ty i pozdější poutníky bylo potřeba nějak nasytit, což mohlo být motivem mít najednou k dispozici větší množství zrna…
Zdroj: David Lewis-Williams, David Pearce: Uvnitř neolitické mysli, Academia, Praha 2009
Poznámka: O jiné knize Lewis-Williamse na téma „kognitivní archeologie“ (Mysl v jeskyni) jsme už na ScienceWorldu psali např. v článku Jeskynní umění mladšího paleolitu: spíše sociální konflikt než lovecká magie?
