První plavbu kolem světa měli podle Menziese uskutečnit Číňané v letech 1421-23, tedy v době dynastie Ming. Autor knihy svoji teorii podkládá důkazy (či "důkazy"?), které se opírají především o studium starých námořních map.
Podle vlastních slov se autorova posedlost zrodila ve chvíli, kdy objevil mapu datovanou do roku 1424 a připisovanou benátskému kartografovi Pizziganovi. Na mapě jsou přitom zakresleny jakési ostrovy na západní straně Atlantiku. Od toho se pak odvíjí pátrání, které autora přivede až k mapě, kterou sestavil sám a na níž znázorňuje plavby čínských objevných expedic v letech 1421-23. Na této mapě pokrývají pak trasy čínských flotil celý svět.
– Chung-Pao měl doplout k Antarktidě a Austrálii
– Čou Man rovněž k Austrálii a ze západu i k americkému pobřeží
– Čou Wen měl dokonce obeplout Grónsko a sever Euroasie až k Beringově úžině.
– Jang Čching měl doplout k mysu Dobré naděje.
Poznámky Pavel Houser:
– Gigantické námořní výpravy se v době dynastie Ming skutečně odehrály, podle převládajícího názoru však "objevily" především východní pobřeží Afriky, tedy zhruba to, co Menzies připisuje Jang Čchingovi. Za pozornost stojí, že za realizací námořního programu stáli především eunuši hlásící se k islámu.
– Kniha je napsána vcelku střízlivě, nejde o dryáčnictví ve stylu Dannikena.
– Nicméně přece jen by stálo za to, aby text (hlavně pokud vyjde v tak solidní ediční řadě, jako je Kolumbus) doplnil komentář nějakého sinologa/historika. Tak bychom zjistili, co je pravděpodobné, co je možné, leč nedokázané, a co naprostá fantazie. Bohužel neznám žádné zákulisí redakční politiky nakladatelství Kolumbus, tj. na základě jakých referencí se rozhodovalo o vydání publikace etc.
– Osobně jsem k autorovým závěrům spíše nedůvěřivý. Podezření ve mě vzbuzuje především jakási "megalomanie", tj. to, že Číňané měli rovnou obeplout nejen celý svět, ale objevit Antarktidu, Ameriku, Arktidu etc. Globus je v Menziesově jaksi šipečkami čínské flotily protkán až příliš.
Pak je zde ještě občas značně spekulativní aspekt textu, kdy se autor odvolává na materiály, "které byly zničeny" atd.
– O tom, že Číňané či Japonci se ještě před Kolumbem do Ameriky dostali, některé náznaky skutečně existují (ovšem spíše ve stylu náhodného než systematického kontaktu).
– Lze předpokládat, že v minulosti se odehrálo určité množství zámořských plaveb, o nichž se nedochovaly žádné stopy. Třeba nějaká fénická nebo řecká loď mohla být jistě zahnána přes Atlantik. Problém je ale právě v oné neexistenci důkazů – vlastně o tom nemůžeme nic dalšího říci.
– Jinak lze s autorem souhlasit, že v době dynastie Ming byla Čína po technologické stránce vyspělejší než Evropa a podobné projekty byly nejspíš technicky realizovatelné (ve smyslu, že tehdejší čínské lodě mohly takovou plavbu vykonat). Zámořské plavby, které tehdy z Číny vycházely, zastavila ale náhle změna místní politické situace. V této souvislosti je samozřejmě lákavé spekulovat "co by, kdyby". Zajímavé je také to, jak rychle Čína v době, kdy se v Evropě rodila novověká věda, o svůj technologický prim dokázala tehdy přijít.
Něco na toto téma viz např. článek Jezuité v Číně – mise spojená s vědou
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/C10C70EAFD3CE2FBC1256E970048C1AD?OpenDocument&cast=1
– V této souvislosti stojí za podle mého názoru za pozornost negativní vliv centralizované monarchie na technologický a vědecký vývoj. K zastavení zámořských plaveb v Číně stačila změna politiky císařského dvora. Pokud by k něčemu takovému došlo v Evropě např. v Portugalsku, stále by zůstalo dost jiných států, které by mohly realizovat podobné programy ve vlastní režii. V Číně se však stagnace a izolace země mohla dostavit skutečně tím, že (obrazně řečeno) se jeden král jednou špatně vyspal.
Gavin Menzies: 1421: Rok, kdy Čína objevila svět, Mladá fronta, Praha, 2004
Související článek o možné čínské kolonii na Novém Zélandu
http://www.tiscali.cz/mult/mult_center_v03112.672156.html
Anotace vydavatele:
Po přečtení knihy Gavina Menziese, námořního kapitána ve výslužbě, se mnohý historik zamračí, protože dějiny mořeplavby a zámořských objevů tak, jak se učí ve školách, již neplatí. Gavin Menzies na stránkách této knihy doslova znovu objevuje Ameriku, Austrálii, Antarktidu i Afriku. Nebyli to Benátčané, Janované, Španělé ani Portugalci, kteří jako první překonali neznámé vody Tichého oceánu a Atlantiku, ale překvapivě Číňané.
Gavin Menzies má pro svoji převratnou teorii, která sice není zcela nová, ale přinejmenším v Evropě je značně nepopulární, celou řadů důkazů, které se mu podařilo nashromáždit nejen při studiu starých a mnohdy zapomenutých starých map, ale i díky dlouholetým zkušenostech námořníka, který se roky plavil moři a oceány, o nichž píše. Dávno před karavelami Kryštofa Kolumba a španělskými galeonami kotvily u afrických, australských i amerických břehů majestátní lodě pokladů vypravené mingským císařem. Světovým mořím a oceánům na počátku 15.století vládla Čína. Řídili se podle hvězd a díky astronomickým znalostem dokázali přesně zmapovat prakticky celý svět. Záznamy o tom, co viděli a objevili, však nechali další císaři zničit, protože velice nákladné zámořské plavby považovali za mrhání penězi. Možná právě proto zůstaly dlouhá staletí bez povšimnutí. Gavin Menzies na stránkách své knihy postupně odhaluje tajemství ukryté po staletí ve starých mapách, odkrývá stopy po dávné návštěvě Číňanů ve Střední Americe, Austrálii, Antarktidě a Africe. Mnohdy nejasné kulturní fenomény, například technologie výroby laku v Mexiku, skalní malby australských domorodců.
