Lingvistika má velice zajímavé postavení na pomezí mezi exaktními a společenskými vědami. K exaktnosti má samozřejmě blízko tehdy, když učíme počítače rozumět přirozenému jazyku nebo se zabýváme teorií jazyků programovacích. Pokus vnést i do zbytku oboru přesnost/falzifikovatelnost je i hlavním námětem knihy Vyprávění o lingvistických experimentech s textem.
Na Science Worldu jsme se kvantitativní lingvistikou zabývali již několikrát, hlavně v souvislosti s evolucí jazyků (kreslením různých "stromečků") a Zipfovým zákonem (či obecně mocninnými rozděleními). Popsaná kniha ovšem téma pojímá podstatně obecněji. Snaží se kvantifikovat jazyk na celé řadě úrovní, od hlásek přes věty až po nadvětné struktury – zde autor zavádí jako jednu z hlavních úrovních nadvětných struktur "text", který zhruba chápe jako něco, co udržíme jako celek v paměti. Román je tedy vesměs složen z většího množství textů. Právě text se ukazuje být jako úroveň, od které je dle autora vhodné odvinout další zkoumání (spíše než třeba začít analýzou věty a větnými rozbory, které se provádějí ve školách). Autorův záběr by šel označit jako textologie, kdyby ovšem toto slovo už dříve neznamenal něco trochu jiného.
Autor ovšem ukazuje, jak na různých úrovních platí obdobné kvantitativní vztahy mezi frekvencemi zastoupení jednotlivých útvarů, jak jedna úroveň jakoby vyvěrá/emerguje z druhé. Samozřejmě tedy přijde řeč také na soběpodobnost a fraktály. Tím, že jazyk je pojímán jako fraktál, je zároveň postulována jeho jednotnost – není pak pravda, že jednotlivé podsystémy jazyka jsou na sobě nezávislé.
Cílem knihy je postavit lingvistiku na pevnější základ. Autor ukazuje, že za mnoha termíny používanými v rámci lingvistiky se vlastně neskrývá žádný obsah (a to platí i pro teorie od ikon oboru typu Chomského). "Dnešní situace lingvistiky je taková, že tento obor nepředstavuje nějaký homogenní útvar lidského poznání." Lingvistika neprošla popperovským obratem, mnoho jejích teorií je nefalzifikovatelných/netestovatelných. Jak uváděl Popper, mnoho současné sociální vědy patří svým charakterem spíše do středověku.
Charakteristické je, že když své texty plné vzorečků a grafů předložil jednomu ze svých kolegů, dostalo se mu kritiky ve stylu "vy patříte do sorty lidí, kteří sestrojili atomovou pumu". Kvantitativní lingvistika v autorově podání nemá být jen matematizovaná (tj. není to statistika a tvorba frekvenčních slovníků, shromažďování dat), ale má být doslova empirickou vědou. Právě matematika slouží k testování navržených hypotéz. Hlavním zájmem lingvistiky není jazyk jako takový (různé gramatické vztahy apod.), ale spíše struktury za jazykem, objektivní svět či lidský mozek jako určitá biologická struktura.
Kniha díky rozsáhlému matematickému aparátu nepředstavuje zrovna čtení do autobusu (i asociační test ve stylu "kukuřice-hranostaj" je zde rozveden do řady matematických vztahů). Řada autorových závěrů bude jistě působit překvapivě – například jeho snaha o oddělení kognitivních procesů a jazyka. Není dle něj pravda, že "myslíme jazykem", myšlení se může obejít bez jazyka. Jazyk není totožný se sémantickým systémem, v němž operuje lidský mozek, alespoň podle autora.
Luděk Hřebíček: Vyprávění o lingvistických experimentech s textem, Academia, Praha, 2002
http://www.academia.cz/index.php?target=na_sklade.php%3Flang%3Dcz&id=2&lang=cz
